na další stranu
Martin Honzák
QUIJOTE
Opásán provázkem
V ruce štít z papíru
A na něm
Dvě tečky a závorka
V té druhé třímám
Foukačku s konfetami
Vyrážím do boje
Po těle malůvky
Sluníček a srdíček
Denní bitvy
V nevýhodě
Ale co už
Ani se mi nechtělo
Vítězit:
Proč vlastně
Výhra nepřinášela
Lepší pocity
A prohra byla
Tak uklidňujícím způsobem
Známá…
Díky tobě
Se mi líbí
Chuť vítězství:
Otisky malůvek
Šířit dál
Porážet
Devítihlavou saň
Ačkoli tu a tam
Se objeví i desátá
O to větší výzva
Zesilující odvaha
Kterou je třeba mít
Vždyť cesty života
Jsou spletité
A po tvém boku
Mohu dojet
Kamkoli chci
SÍŤ
Křivolaké uličky
Násilí a bojů
Jimi hnán
Sedřený na kost
Drcen
Než prach
Sem tam prosvitne
Sluneční paprsek
Ze smítek tvořící
Jakýsi absurdní
Radostný tanec
Za noci za šera
Vylezou pavouci
Lepkavá vlákna tmy
I v poledne
Pak někdy zatoužíš
Po jiných místech
Po lepších verších
Musí tu přeci být
Vesmír je veliký
Obvykle bývají
Nejblíž
Tvé heboučké rty
V objetí lásky
A souznění
Hlas mé dcery
Slova mého přítele
A časem třeba
I mapu těch uliček
Jakkoli děsivých
Ale kdo ví
Kudy se vydám
A někam jít
By asi chtělo
SEŠLOST
Topím se
pod hladinou
temného medu
z bylin pochmurných jmen
sem tam se proderu
na nádech
když potom kráčím
slunnými zítřky
jsem mírně ulepen
některá místa
ne a ne vydrhnout
a prach z těch cest
mísí se v jizvách
zanícených
ne tak často
jako dřív
jsem překvapen
ze starých přátel
nezvu je
beztak boří
cokoli mohou
Kdysi jsem jim dal
příliš mnoho klíčů
Teď mohu jen doufat
že nemají všechny
STÍNOHRA
Jeskynní stíny
Na vnitřní stěně
Lebky
Tančící
V odrazu slunka
Skrz oční bulvy
Uvnitř sedí
Zachmuřený chlapec
A sem tam zahlédne
Líbezný obrazec
Leckdy dokonce
Odhaduje
Domýšlí
Co by to mohlo být
Někdy se podívá
Průzorem ven:
Co jej znepokojovalo
V obrysech
Nelíbí se mu celé
A co hladívalo po duši
Plní ho štěstím
Držím mu palce
Třeba se odváží
Sám sobě zářit
Dovolí stínům
Být jen jimi
|
