na další stranu
Zdeněk Sosna
VE VANĚ
Na nahé tělo
budu ti kreslit.
Loďku i s vesly
a taky plachtu.
Netřeba jachtu.
Nám bude stačit
i moře ve vaně.
Po sobě lačnit,
na pláži snídaně
- zase mít kormidlo.
A horké slunce.
Šáhnu si pro mýdlo
- celou tě umyju.
Pak v kuchyni hrnce..
O ČEM SE NEMLUVÍ
Na koho smrt volá,
že chystá komnatu
- už bývá v komatu.
Pak jeho mrtvola
ještě na prosekturu
musí se dostavit.
A to dost otrávit
může i nebožtíka.
Jak kapr, nebo štika
nechat se pitvat
- vykuchat vnitřnosti.
Že v krizi nelze plýtvat
- odborně vykostit
a porce do ledu.
Vánoční koledu
napíšu někdy jindy.
Teď vařím z Jindry..
VERŠOVÁNKA
Píšu ti veršovánku.
Jen nevím ještě,
jestli verš o vánku,
nebo o kapkách deště
mám si tu vybrat.
Vánek ti pozdrav nese.
Déšť smyje smutek zas.
Že ruka se mi třese
a chvěje už i hlas
- nechám tu oboje
a budu končit.
Však nevíš, co to je,
s tebou se loučit...
UŽ ZAS MI CHUTNÁ
Život je dobrý,
už zas mi chutná.
Že sbírám drobky,
pořád víc chuť mám
do malé misky
trochu toho jídla.
Jen slétnu z výšky
- a složím křídla...
NOHAMA NA ZEMI
I když jsem v nebi
nikdy nebyl,
teď vyvolám si představu.
Poslouchám ve stavu
velkého vytržení
andělskou hudbu.
Bůh suď, však víc už není
- to je snad přímo z ráje.
Zrovna, když ve mně zraje
ten pocit blaha v duši
- zazvoní zvonek.
Jak ten zvuk ruší.
Když vyjdu na dvorek,
o nebi ještě zdá se mi.
Teď ale v obličeji svaly ztuhly,
hned nohama jsem na zemi.
Zaplatit za uhlí.
Ještě se oklepat
a smýčit se s ním do sklepa...
ZLOM VAZ
Čmuchat a větřit.
Vetřít se do přízně
- snad něco kápne.
Slušnost je šrapnel.
Větev si podřízne,
kdo na ni vsadí
a nenechá se zviklat.
Marný boj svádí.
Táhnem tu spolu
za jeden provaz.
Tak z hrušky dolů.
- Zlom vaz..
VANESOVI
Strach, mříže vězení.
Věz, není horší cela.
V té temné úzkosti
sám v sobě jatý zcela,
už kos ti jaro nehlásí.
Do noci houká sýček.
Prázdnota k tobě lehla si.
A slyšet je plyn syčet...
NA DŘEŇ
Zbavit se slov.
Ořezat celé věty.
Ať kvete strom
bez zaschlých větví
- stejně jen zaclání.
Vichr a hrom
třeba ho naklání
- rovně dál roste.
Sdělení prosté.
Dávat slovům nový nátěr,
to se věru někdo nadře.
Ř má jen ten háček nad er.
Ň nad n, ať mohu na dřeň..
PRO SRANDU KRÁLÍKŮM
Některé říkanky
říkám i králíkům.
Takový králík um
dokáže ocenit.
Jde o čuch, o čenich.
Třeba samec Fanda.
Za nůši jetele
- můj velký fanda.
Však jiné je tele.
Všichni to vědí.
Celý den hledí
na nová vrata
u mého souseda.
To číst mu se nedá.
On na to ta ta
začne hned jančit.
Že to není v ranku
- nejsem s tím smířen.
Natřu aspoň branku.
A získám jeho přízeň...
V POUTECH
Houf našich já
jak do vrabců když střelí.
Jedno hned čehý velí
však druhé říká hot.
Myšlenky víří v reji
partes je plný not
a že i každou při vedou
- vše dirigují závislosti.
K tomu tě přivedou,
že třeba hojíš závist zlostí...
DVA KONCE ABECEDY
Dva konce abecedy,
jo, ty dvě písmena
- i na tu vzdálenost,
daly se do besedy.
Řeč o tom zejména,
jak postavily most.
Písmena ze jména
- kdo by to řek.
Most. Přes proudy řek...
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
Moje drahá.
Bez tebe strádám.
Sotva tu přežívám
a nic mě nebaví.
To, že i Březina
nezůstal Jebavý
- je slabá náplast.
Ten se nedal na chlast..
|
