na další stranu
Zdeněk Sosna
Na ulici
Vyšel jsem z bytu
a venku na ulici
uviděl Alici a Zitu.
Alice se zná s Oldou.
A Olda že je poldou
tak Alice teď Zitě
káže o kriminalitě.
Zita ta krčí čelo,
pak bere kabelku.
Takovou hnědou
se zipem
a černým knoflíkem
a sahá pro rtěnku.
Už rozvázanou tkaničku
vidí na levé noze.
I já se dívám dlouze
na její sukničku
a čekám, že se ohne.
A zcela pod tím dojmem
vracím se domů zpátky
- i s odpadky.
V kině
Sedíme v kině.
Lupínky v sáčku
šustí ti v klíně
a ten pán v sáčku
a modré kravatě
pohledem kárá tě.
Co je tu platno
to velké plátno,
když nikdo z vraždy
nezemře navždy
asi ani v Rusku.
Šáhnu ti pod blůzku
a dělám průzkum.
Ba co teď více
beru si na mušku
obě tvé plíce.
Sedíme v biu
a já se biju
s chutí na Marii
jak Delon s mafií.
Někdo rád uzený
Někdo má rád uzený
a velebí jen svůj břich,
stejně jako u ženy
hraje roli módní střih.
Někdo je rád sdružený
s ostatními v houfu
na to, co je určený
aby si pak troufnul.
Někdo má rád uzený,
někdo je rád sdružený
někdo paf je z Růženy
a někdo spí vzbuzený.
Občas
Občas se stane,
že lezu se stanem
ke spánku na lože.
V jehlanu nálože
a nejsem s to jim
jak vleže stojím
vůbec nic poručit.
Tak musím pro ručník.
Co je radost
Radost je šlapat vesele,
valit si před sebou svou hrudku
a když máš plnou kadibudku
tak v nouzi poznat přítele.
Pak veselí se andělé
a to je čistá radost vskutku.
Jinak to bývá barva smutku,
nic víc, mí drazí přátelé.
Hlas lidu
Už hřmí zas ten hlas lidu.
Jak rána lopatou je to prý úder
buržoustů zatuchlému klidu
a jednou s čerty ámen bude.
Tak nějak hřímal Havlíček
v tom kroužku obrození
zastydlých vdaných paniček,
které as uspokojovalo čtení
o světě cizáků a chytrých Aniček.
Jenomže to tak prostě není
a je to věru celé blábol.
Možná byl Karel tenkrát namol,
však jisto,že ta lidu trouba
se čtyřkou někde Na růžku
se asi nejlíp může srovnat,
když po plesnivém tvarůžku
a bratru po desátém pivu
začnou tam řešit světa bídu.
Pak abys začal rychle rovnat,
co vejde se do batůžku
a přes kopečky kosti prohnal,
než dostanou tě na mušku.
Jó, ten hlas lidu..
Vincek
Muj kamarad Vincek
řidi na traktoře.
Po polu s nim oře
pak ho ma ve dvoře.
On v nim včil už meška.
Nechce ven z traktora.
bo ta jeho Mařka
zasej s Vinckem ora.
Co to bylo?
Prý u Prašné brány
ozvaly se strašné rány
jako salvy z děla.
Říkala to u Anděla
paní v bílém svetru.
To se ale dělá
nehlásit se
k vlastním větrům.
Dobrou noc
Když podvečerní
procházkou
za svitu měsíce
poté,
co odbočil jsem ze silnice,
a jen tak bos
vkročil do háje,
kde mokrá tráva je
místy až nad kolena
a vůkol samý klid,
ticho jak pěna,
jen slabě stromy šumí
a země sladce sténá,
vše voní a chvěje se
jak v roztoužení žena,
kde vánek duši lahodí
a srdci pěje píseň,
kde tíseň není žitím,
žitím je hlad a žízeň
v té chvíli,
v mocném vytržení
již dlouho od silnice
šlápl jsem na hovno.
Hovno jak pěst,
hovno jak jitrnice.
Buď jsem se lek,
že jsem se probudil,
nebo ten hnědý flek
mě v posteli tak studil.
|
