na další stranu
Zdeněk Sosna
STAČÍ JEN VNÍMAT
Do studny zahodím
smutek a lítost.
Ještě ne záhrobí.
Jsem živá bytost
- krev v žilách proudí.
Vím, na té pouti
vždycky to nejde,
jak bych si přál.
Abych se hřál,
slunce zas vzejde,
i když je za mraky.
Stačí jen vnímat.
Dějí se zázraky..
JOUDA KRÁLEM
Ta naše povaha česká,
ta je tak hezká, tak hezká,
jako na louce kytička.
Pořád stejná písnička.
Sedí Jouda u piva,
všude byl a všechno ví.
Když pak močí u chlíva,
křičí, že má srdce lví
a tak pro strach uděláno.
Ve sklepě spí na uhlí.
Žena odemkne až ráno.
Jen vyleze do schodů,
(dělá, že je nahluchlý)
- už ho tluče, hubuje.
Pak otevřou hospodu.
A z Joudy král Ubu je..
HLAVNĚ ŽÍT ZDRAVĚ
To ranní vstávání
hrůzu mi nahání.
Už večer před spaním
posnídám snídani
a vstanu k obědu.
Můj zájem o vědu
- některé poznatky,
velí až do večeře
trávit tu porci vleže
na starém otomanu.
A když je někdy třeba
vykydat mrvu z chléva,
jen zpravím o tom mámu.
Že nemá daleko,
jak říkám, od slov k činu,
připraví svačinu
- šunka, vejce chci naměkko
a už si bere vidle.
Já nevybírám si moc v jídle.
A o to běží právě.
Hlavně žít zdravě…
MATKA MĚST
Praha je klenot. Metropole.
Metro a hele, vole,
Václavák, kapsáři,
těch hospod, naše parta.
Ať žije Sparta.
Zadarmo na stáří
hromadná doprava.
Že noční přepadení
není vždy poprava,
v sanitce jízda Prahou
a rychlá první pomoc.
Třeba za Prašnou branou.
Klidně se pomoč.
Už venku z bryndy
- noc nachýlená k ránu.
No co. Dojdeš si jindy
v klidu na Malou Stranu…
KAM ZA KULTUROU
Na Praze 4, Braníku
pořádá se velká párty.
Pro fandy Baníku a Sparty.
Nože sebou, dresy, hole.
Na tanečním parketu
po pitce bitevní pole
- a že taky park je tu,
kdo tu slávu přežije,
(někdy to tak v řeži je)
při měsíčku může skučet.
Ještě pokyn z režie:
Platí se hned, hotově
- mrtvý nevyrovná účet.
Za kulturou zveme, arci.
Hip, hip, hurá, krve dárci..
KAŽDÝ MÁME NĚCO
Toulaví psi
z vedlejší vsi,
roznáší tu vši.
Díky těm vším
- že si jich všim,
teď říkanku tu jeden smolí.
Ten potýká se zase s moly.
Každý něco máme.
Něco po mámě
- něco po tátovi.
Inu, příroda. Ta to ví.
Nebo soused Roman.
Ale to už je na román..
ROMAN
Souseda Romana
přál bych vám poznat.
On Rom a jeho Aňa
- jinak jí neřekne,
odněkud z Ukrajiny.
Nikdy mi neřek ne.
Sice mi ukrad džíny
- v létě je suším venku,
ale když vytáh flašku,
(měl jich už plnou tašku)
vypil jsem druhou sklenku
a všechno nechal plavat.
Na co se hádat.
Možná bych se měl stydět.
Někdy si připadám
ve vlastním těle sobě cizí.
A pak jsem přestal vidět.
- Tak mi vzal televizi…
DVA SVĚTY
Štědrý večer. Plné stoly.
Svátky míru. Vánoce.
- Rozhlíží se po okolí
kde Ježíš tesař nechal díru.
Trochu tepla. A nocleh…
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
Inu, ta lidská fantazie
- ta břehy nemá.
Lež dá fant a dál žije.
A pravda? Ta je němá.
|
