na další stranu
Zdeněk Sosna
Vyplavat na dno
Svlékám tě pohledem
úplně do naha.
Jde to tak snadno.
Jsem ryba pod ledem
která se domáhá
vyplavat na dno.
Všechno se mění
Podzim už v parku
barvama maluje.
Tomáš teď Šárku
ještě víc miluje
než Klárku v létě.
Klárka má Milana.
Milan dal vale Květě
a přiznala mi Jana
že takhle někdy z jara
začal s ní chodit Jára.
To překvapilo i mě.
Vždyť ještě v zimě
to byla moje stará.
Bajka
Kváká žába na kameni
krásnější že nad ni není.
Želva ví, že rychle chodí,
skunk zase, že krásně voní,
osel jí jen vtipnou kaši,
všude byl vůl, všechno zažil.
Obyčejnost kdo by hledal
možná leda u souseda.
Jenže soused želvy žába,
osel s volem přes plot se tu hádá
a skunk už jen skunka snese.
Tak to chodí v černém lese?
Ten který je
Ten který je,
kde je, když ne i v tobě.
Vše co je v pohybu,
to z něho je,
on prost však je všech proměn.
Co je a nemá začátek,
tam konec, co teď zmůže.
Je, který je, a stačí chtít
a najednou se může.
A zatím co vždy on je ty
ten věčný, nehasnoucí plamen
to, o čem myslíš si, že jsi,
zůstává bludný
do prázdna vymrštěný
kámen.
Juzek
Juzek se z hospody
pozdě v noci vracal.
Než vyzuvat butky,
do zachoda zvracat,
radši lez do šopy
po dřevjanym žebřu.
Jedna šprycla gruchla,
propadnul se k vepřum.
Spadnul do koryta,
kaj se sype žradlo,
nenažrate bravky
nažrat se napadlo.
Na druhy den křičel
hospodsky Pernica:
Ode dneška šnicel
je z Juzka žranica.
Alibi
Na třetím schodě
jsem se zarazil.
Že tady v hospodě
před světem azyl
byl mi dán shůry
nemohu jinak.
Bych zahnal chmury,
nechám si nalít
čistého vína.
Když jdu domů nalit,
netíží mě vina.
Láska je láska
Na pustém ostrově
uprostřed všeho dění
má lásko, po tobě
vkrádá se po setmění
smutek do mého snění.
Tvé hrdlo aniž hlesnu
hladím a víc nic není
když znaven ve snu klesnu
do peřin z pivní pěny.
Před zrcadlem
Ráno, když lezu z postele,
není mi vůbec vesele.
A když si pouštím vodu
je mi, jak vylez bych z hrobu.
Pak ale oddechnu si;
Ten co si češe vlasy
a před zrcadlem tu postává,
to v žádném případě nejsem já.
V příštím životě
V příštím životě
všechno doženu.
Ve Zlámané Lhotě
potkám Boženu
nebo na Aljašce
budu lovec zvěře
a v té velké dálce
dvořit se zas Věře.
Co když ale příště
až se změní hřiště,
objeví se smutek.
Že život zas utek.
Vlaky moc ne
Tak dvakrát ročně
cestuju vlakem z Chocně.
Zakoupím od dráhy
si lístek do Prahy,
však někdy ze Žiliny
ten rychlík je tak líný,
že mezi tím přijede jiný
většinou z Bohumína.
Koleje do Kolína
jsou stejně od sebe.
Však dál už ne
a někde v Libni
asi se vyhly
nebo se uhly kola.
Konečně ztuhlý zpola
dojedu na Smíchov
rychlíkem z Chocně.
Jestli mám vlaky rád?
Moc ne.
Jak požár dým
Jestli to není tak,
že co tu předvádí
tak zvaná elita,
je našim pozadím.
Naše řiť nemytá.
Jako má požár dým
ve stejné nádobě,
krčí se i náš stín,
jenž ulpí na době.
Na zastávce tramvaje
vylepený plakát je
jedné partaje.
A to věru parta je.
Vyletět z kůže
Jednou za rozbřesku
ještě v plném létě
došlo k tomu třesku
a já prvně letěl.
Přes okno v ložnici
vplul jsem do zahrady,
zatímco ten spící
deku až u brady.
Zážitek byl krátký
zato silný zase.
Něco chtělo zpátky
a když jsem se vracel,
od stropu jsem viděl
tělo na posteli.
A bylo bez křídel.
Jak nechtělo se vtělit.
Všem vším
Ve skříni s veteší
pokojně žili si vši.
Pranic mě netěší,
že moje róby
ty všivé vši
pletou si s psy
z vedlejší vsi.
Jedna veš asi
na mě skočila si.
Pak jsem však
lapil toho skunka
a zjistil, že ze vši
se vyklubala muňka.
Propad jsem panice
stejně jak panice
ovládne strach s tikem
před prvním stykem.
Z bláta do louže
pěkně to klouže.
Pište si za uši
klidně se zaručím,
že jedna filcka je
za všechny vši.
Toť vše.
Pohádka po česku
Hloupý Honza
zabil draka
a je z něho
moudrý král.
Na co rozum
jen by se tu flákal,
do všeho by mudroval.
K tomu ještě
nutno dodat,
bohatý je ničema.
Tím je vinen,
že je bohat
a že jiný nic nemá.
|
