na další stranu
Petr Chmel
POČÍTEJ
Napočítej do jedné
nakapu ti do dlaně
trochu vody studené
co ukradl jsem fontáně
Napočítej do dvou
zavři oči na chvíli
snad moje rty stihnou
tvoje zlehka políbit
Napočítej do tří
přivřená měj víčka
ty mi můžeš věřit
chci tě jenom hýčkat
Napočítej do čtyř
není to tak mnoho
jsem přece tvůj rytíř
co leží u tvých nohou
Napočítej do pěti
nepospíchej blázínku
provoníš mi v objetí
do paměti vzpomínku
Napočítej do šesti
pohladím tě po vlasech
něhou tě chci obelstít
v hrátky skrze milostné
Napočítej do sedmi
už je to tvým koníčkem
může za to souznění
nebo ruka pod tričkem
Napočítej do osmi
touhou dechem zrychleným
vymaň se už cudnosti
s třesoucími koleny
Napočítej do devíti
napočítej do sta
nádherně ti oči svítí
jak na obloze hvězda
Den se zvolna tulí k noci
slunci chce se taky spát
láska nás má ve své moci
a ty stále.... počítáš
KRÁSNÁ NEZNÁMA
Na co asi myslí
tahle hezká dívka?
Proč kroutí se jí řasy
sladce lesknou rty
a tvář jí zdobí piha?
Proč zavřené má oči
jakou barvu asi mají
proč svírá mě ten pocit
že vkrádá se mi v nocích
do snů někdy potají
Je to jenom obrázek
kterých jsou tu stovky
tak proč jen tolik otázek
vždyť na to už mám věk
nezbláznit se z fotky
Proč pak vždycky po ránu
jako malý kluk
hledím na tu princeznu
co čekám že tam naleznu
proč mi není fuk ?
Až rozum časem dostanu
vymažu ten obrázek
a potom teprv zestárnu
až prostor nedám snům
nebudu mít otázek
AŽ SI PRO MĚ PŘIJDE
Až si pro mě přijde
ta zubatá teta
řeknu si jen klídek
už není kam spěchat
Kouknu ještě do poznámek
co jsem všechno nestihl
ponořím se do vzpomínek
kdy naposled tě políbil
S nebeskými anděly
zahraji si karty
budu trochu nesmělý
prvně sám na téhle párty
Ze smuteční síně
tklivá píseň hraje
kamarád jen pro mě
čte vám tohle parte
Proč říkají vám pozůstalí
začínám už tušit
hezky jste se vystrojili
černá vám fakt sluší
Miloval jsem život
tak mám divný pocit
že s vámi už na pivo
nepůjdu po téhle akci
Sedím tu na katafalku
už vyprázdnil se sál
a já myslím na Senecu
co kdysi básně psal
Život prý je představení
ty v něm s chutí hrej
na délce tu nezáleží
jen krásný ať má děj
Děkuji vám mnohokrát
že na jevišti života
mohl jsem tu s vám hrát
kde vládla láska pohoda
Teď tu sedím usmívám se
spadla jedna opona
děj však stále pokračuje
Konec? Ten se nekoná...
ZVYKÁM SI
Zvykám si být bez tebe
už nemám tajná přání
ty mě nikdy nesvedeš
k hrátkám k milování
Pomalu si zvykám
na přítulnou samotu
koláče s ní snídám
slova mizí v šepotu
Zvykám si tě nemít
nejde mi to Bůhví jak
nemůžu se je tak změnit
sám sobě si pořád lhát
Koupím nápoj zapomnění
tam na Kuřím rynku
až jim budu opojený
konečně si zvyknu
Nemůžu mít co bych chtěl
co nechci to bych oželel
jen za tím co už jsem měl
světa kraj bych klidně šel
Už vím
co dřív jsem nevěděl
že splín
je teď mým přítelem
V duši ve mně sílí pocit
který trochu bolí
že snad nikdy nezvyknu si
a toho se bojím
|
