na další stranu
Eva Frantinová
ZPOVĚĎ VINAŘE
Být s něčím spjatý
tak jako s tělem šaty
šaty s hliněnými kapsami
a na kopci stát přibitý
než naplní se košíky
než začnou přetékat korby
a stoly burčákem
být s něčím spjatý
jako verš se zázrakem tvorby
zelené moře s vlnami
zem s chodidlem...
ZE ŽIVOTA VÍNA
Když běžci vyhrávají
sklízí rok v bílé stopě
hůlkami dřiny
postrkují se i odstrkují
keře se zasnoubily
se štafetou spánku
na hnědém otomanu z kamení
a za ušima mají příští listí
- diváky co jim zatleskají
drsnými dlaněmi
zatímco jazyk píše na tabuli oblohy
elektrizující známku...
JEZ
Své paže rozprostři jak plachty
a zachraň sebe
zachraň i nás něho
když po rtech sjíždí kapka rulandského...
U POPELNICE
Žiješ jak prázdná láhev
láhev které se zdá o demižonu
láhev bez obsahu
láhev co civí ke hvězdám
však s pouty cukru na dně
jimž vysmeklo se ohbí důvěry
láhev co bez bolesti chtěla psát
a přitom je tak snadné
být sobě darem
na dřevěném prahu
tím darem
prostým nevěry...
HOUSLE A RÉVA
Tóny houslí se podobají révě
ať hraješ jako žáček
nebo zpěvně
lis tlačí hudbu
z inkoustových značek
až k zemi padají jak kapky
- perlí se pod rukou
Paganini
a pro nikoho není cesta zpátky
ach pokřivení
i vy přímí
VYHASLÁ NEONOVÁ REKLAMA PALIVO
Je smutná
ale i tak děkuješ že
jak mrtvý chrup
z dásně omítky domu
na Francouzské třídě
visí reklama
pod kterou brikety chodily
svázané drátem
koks se sypal a smál
hnědé uhlíky plály stejně
v očních důlcích bohatství i bídě
a rošty kamen
chrochtaly
když si náš tatínek lopatku bral lopatku bral
říkám si a tramín byt mé duše hřeje
žíly jak neonové trubky
rozsvěcuje v těle...
SLÁMOVÉ VÍNO
Také bych chtěla
pod střechou viničního domku
na slámě v přepravkách
vyčkávat s nejbližšími
až čas oddělí
od pecek - lišek zlých
ty dobré činy
a z plísně stesku
nemít strach...
-10
V té noci přiškrcené mrazem
strašně bych chtěla
jak u kachlových kamen
ležet u tvého těla
a jenom o ně hřát si tvář
v té noci
pěstí ledna přiškrcené
usínat...
VĚTEV ZA OKNEM
Pupeny zimou zataveny
- v konzervě ale dýchá květ
v zeleném láku
nežli do stromu zakrojí
ostří jarního otvíráku...
KALUŽ
Pod celtou ledu žije
ze všech stran oplocená
hvězdnými baterkami
co na ni míří
z věží poezie...
|
