na další stranu
Eva Frantinová
JSI
První vydání nebo dotisk
věčný obtisk nesmrtelný potisk
účet Dáme jídlo dáme bydlo
nebo si zpíváš ve sklepení slunce
a notabene pro poslední včelu
a notabene bez války
jsi ticho nebo Mahlerovy žestě
kulečník tágo
značkové nic? lidový zips?
zhroucený kvádr? tuhé kvádro?
náš nový Oukej kádr?
člen Oukej národa Z Hadrů?
Slepý nebo Koukej?
jsi rána do vrat?
anebo Slyšíš Jakuba Ryby?
slyšíš
bratře
slyšíš
možná jsi chyba chyby
zavěšený linoryt
na něm třeba
Paříž Paříž!
bulvár snů celovečerní propadák či šot Dlažební kostka
orchestr nenapsaných podepsaných vět
sólista humbuku
nebeská modelína?
pozemský kov?
kožený pytel v akci?
myšlenka s plastovými křídly?
tříděný odpad?
zadušený dopal
plamínek na sporo
šumění světového
deště Esregnet
české sucho
sto roků hluchoty Velké ucho
ještě jsi
slyšet bratře
zpívej
bzuč
i syč…
NAKUP SE MNOU JEŠTĚ JEDNOU
Ještě jednou se vrátíme
ještě jednou se ztratíme
ještě jednou se zkrátíme
v nákupních vozících
květ zavoní a nesvede tě z cesty
prosklenou zemí Hyper Super
ale desku se Sovou vylovíš na Národní
ještě na vzduchu
z odložené bedny
na desce báseň Co mohl najíti poutník
paní to je Richard Strauss?
sháním Strk a vyloupení
myslíte poezie?
sháním i kus Samson a Nalila
kolem teče od KFC presso grande
cítíte
docela blízko v připálený aleji hamburgry se válejí
možná jsme filtr pro špinavý víno
jedinej třináctýho
nalijme si tedy
Sova prošel časem taky docela čistej
v čistý košili
stylově i básnil
stříbřitý večer jeho poradenský portál
jestlipak se o něm učí
to ještě jednou se najíme
nebo ho vyřadili
letěj jiný princezny a jiný večery
kdo z koho
skupina Pekelní rájovci
Nokia Lennovo…
Opereta Jste Navalím to znám
Pokrytecké tance
song Bloudíš pakáží kde jsem strávil pár pátků
při smekání
Kouzelnický kurs v Domě stětí a krádeže
klaun je už daun
odmaturoval na úsměvu
když ti bylo šest
věřil a cirkus Budeto mu odtáhl
léto budiž pováleno
léto odváleno
po stanech vydřený kruh
svět jako vědomí a pic
najednou tma jako v branci
vyrazili ho jako některý básníky z cirku
stejně jako jejich knihy sušený tabletový slzy
ti nejlepší se uměli vymáčknout
i na daleký Jávě
stejně jak na Kampě
ale některý odnikud nevyrazili… některý
některý i tenkrát jen překročili jako zvlněný koberec
autoři Přecházení nebo Uchození
kašpaři loci
géniové noci
tišší jako měna
touha jednoho se svléká za bičem
druhého neprojde dveřmi
ujíždějí na studánkách
ráno si dají tři verše do skla…
smějí si dát jen tři…
čas za katrem jejich srdce
pod sebou za sebou
další Blablanach
Moc do domu
tomu zvoní mana
tomu hlad jen cinká…
kdo se popyšuje bývá popýšen
a matka Tiráž je neuvádí jako děti…
možná jako zítřejší předpověď bezčasí
i když se už dávno blýsklo…
pane to není nikdy těžký
ostříhat dílo dohola
bučet plodně mlčet úrodně
nebo naopak
zamést před vlastním vrahem
železná židle se točí
před zrcadlem mladší doba plamenná
váš vůl šel spát
v módě jsou kohouti tak si to musíš dát
žádné lokny
víckrát ne
horší když ani tohle nezačne
když je nic
a stříhá se pro stříhání pro ten kšeft
matky Nároží
i ta musí být živa platit daně
ulice se od ní rozbíhají jako fakani
žebrá v nich zlato o přízeň
Na příkopech
a my ne a ne koupit diamant
originál obrazu „Šostakovič na barikádě“
nestojí krádežím za to
tak
nakup se mnou ještě jednou ještě jednou
noch einmal noch einmal
noch kravál noch kravál
noch davaj noch davaj
ave berum
krám s vámi
nakup se mnou
kdo je ten druhý to se nedozvíš
asi potištěná papírtaška
dáváme přiznání tichu ale kdo tak učiní
v synagoze nebo v kapli
přiznání tichu to je cizina
wellnes svědomí
a kdo ho vyslechne
do třicátýho třitisíce
sráno do mraků?
stříbrné střechy pod nimi?
domy bez lidí?
Záhořovo cože?
úniková kra?
jeden dva úsměvy?
supermoderní stáje?
kniha web?
kniha Bonzue?
sám Jedendáš?
Mamón?
Zadařijáš?
Píseň plísní?
Smějsepaláco?
Forum dolarum?
Údolí nového kradlovství?
Vyřezávaný posel?
Golda Vejrová?
Jak jsem potkal kdyby?
Komwag v kalhotách?
Evžen Oněmín?
Bratr Pak?
Ach a Hek?
Míjenci a vrazi?
Výprava opačným šerem?
Leoncraválo?
Slovanské rance?
Z českých dluhů a májů?
Král Dumavy?
nebo Erteplum mobile?
Rozhoďnoška Eiffelka?
Nadechni se a meť?
Vylo nás pět?
Srdce a brašna?
Noc s pamfletem?
Knihy bodrých autorů?
ta láska plná úzkosti a k smíchu?
Hrdina naší lobby?
síla žvyku?
agnus Dej?
Snídaně v bankomatu?
kupní víla?
melevize?
budou uši?
pravda v akci?
firma v insolvenci firma Hajsimnebraňsimne?
Básně cvoci?
ty z postranních kapes?
ty z levé kapsy?
šesticípé?
Mamutí pózero?
neoslyšené zmatky?
Žil jsem dlouho v přesvědčení že se život časem změní
že mu poručím…
prastrýc se sesunul na záchodě
nebylo mu pětašedesát
povolávací lístek došel omylem na jeho adresu
možná to je azyl
lístek šel z nějakého přesvědčení
kopla ho nejbližší pošta
nad námi
a teď si hledej kvartýr poutníku
i ujala se poutníka Sovova báseň
jak vidíte
ale v Jeruzalémě dnes někdo najel do vojáků
zastávka mozku
kdo ji projektoval?
co za to?
matka Nároží a její děti…
neotáčej se!
ach já to tam ale šalom haleluja znám
tam je to strašné zůstat sám
hvězdný rebe nade mnou
zamrzlé Srdcové pleso ve mně…
vidíte a já už našel
Strk a vyloupení
má škrábanec deska
jehla přeskočí…
OVOCE
Jednou podtržená něha neuzraje
ani když lidi na lidi
budou jako laně…
ZAPŘENÁ JÍZDA
V šedi sychravých dnů
které každoročně postihují Čechy i jejich obyvatele
nejvíc ty snící
(neměli dost odvahy ani tintilivantili
aby odjeli jako ta majitelka
čtyř baráků odvedle na Bali
majitelka
která ti řekla:
„Mám se flákat ve Vršovicích
v šedi těchto sychravých dnů
tak jsem si koupila slunce na Alza cz.
díky těm barákům pro mě slunce věčný
věčný jako net tam za vodou…“)
zkrátka v šedi všech sychravých dnů
Praho má
a pro všechny
kteří tu zůstávají ukotveni jak bárky
v zamlženém přístavu ulic Máchova
nebo Přístavní
je spěchat brzo ráno na nádraží Vršovice
možná jediným povyražením
už jenom proto
že porážíš schody pod Grébovkou
někde za hlavou vrní ve stanici Krymská socka
tramvaj plná Zadýchaných s kelímkem
kávy přes ulici v rukavicích
skupina Zadýchaných nebo Neporazitelných
má před výstavou
no pověsí se jak obrazy na hřebíčky kanclů a firem
za dvacet let si k tomu zarýmují
„šéfe jen tady krásně hynem“
blondýny zchytří a šéf popřeje dobré jitro
a ještě lepší noc
a o co se máš líp
bereš schody do Vršovic po dvou
na hlavě turban z mlhy dnešního rána
u posledního hodíš pohled napravo
tam kde jsi vídávala stěnu plakátů
potrhanou zeď
na ní mikrofony a zpěváky
a v tomto čase dámy v plesových šatech
a starý tahák Večer poezie Josefa Kainara,
ach dobo kup mi kožíšek krásně se chundelá
tu holku z básně odvez černej vůz
kup mi kožíšek ať se zahřeju
u posledního schodu hodíš pohled nalevo
hle Franta Dostál s foťákem
a staré ještě nezbořené Vršovice
babičko co tu děláš u dřevěné ohrady
nikdy neodešlas
záložna do níž spěcháš s padesátikorunou
záložna na Francouzské už není
přesto se denně u ní potkáváme
a já vidím tu padesátku
v šedi sychravých dnů
které nejsou štont zdražit menu pražské mlhy
je možná jediným dobrodružstvím
vletět na nádraží do vlaku na Benešov
pokladna v hale se stane impresionistickým plátnem
hlava pokladní černá vlasatice
okénko pokladny brzo ráno ani nezívne
internet za ním haleká
na všechny a na všechno: zpoždění na trati
zpoždění nemají jen ti
kteří se nevrátí
napadá tě tam od závor tam od závor
na nástupišti pán hryže jablko
on kouše do Cézanna
jak to že v každé jabloni je Cézanne
ach dýchat pod jabloní v květu
to se ještě nadýcháme mlhy
a dnů sychravých než to bude Paule
co dělá malíře
jablka to nejsou
vlak se dává do pohybu směr Strašnice
prokleté rýmy opice rukavice čepice
bohatá baba vidí v Malajsii opice
slunce z Alza cz. jí svítí na tělo
ty na okénko vlaku kreslíš prstem srdíčko
píšeš
Miluji tě
jen tak
abys nezapomněla
než se začne chumelit stáří
zatím jsi v předpokoji
vytopeného a polstrovaného vagónu
uprostřed rozhozeného tria
dva metry před tebou někdo řve do mobilu:
„Kupuju jenom auto a vy s tím děláte
jako bych kupoval ropný pole
komu je z kůry dáno
koupí les
a uzeniny v řeči vázané řeč vázanou neuzenou
jo na oheň a ze všech stran
tak jděte do
do a do
a dejte mi tu ženskou
která tohle po a po já jí tam useknu palici…!“
dva metry za tebou dědoušek s jezdičkou
figurína v hnědých manžestrácích
neutrál
ale i ten za chvíli bere mobil do ruky:
„Fando to nevíš že někdo objevil novou hvězdu
a jmenuje se Jára přesně jak můj vnuk?“
a „Nevíš
co maj v Lidlu myslím v akci
něco na zub nebo lahvový“
tohle dědoušek skoro šeptá
když se na displeji ve voze objeví Hostivař
zamrazí tě a nevíš
udělala „to“ Yveta Bartošová před Hostivaří
nebo po ní
slyšíš tu její hlas
přituhuje
možná je tohle zrůdné
ale slast mi navléká prstýnek na malíček
jediné dobrodružství dnešního rána
můj lístek do vlaku je dávno odvanutý
kamsi a kýmsi
a brzy přijdou
Kolovraty kde se chléb láme
pokud přijdete
pane průvodčí
ukážu lítačku a vystoupím
v Kolovratech je blízko u nádraží velký ořech
jádra se pod ním válejí
a také nástěnka s potrhanými plakáty
tady si počkám na další spoj do Dobrodružství
chráněna neexistující pokladou
a potom Říčany Světice
přes Říčany mi už ona známá zvláštní slast
navléká prstýnek na druhý malíček
a jedem do Světic
vagón se možná zaplní těmi
kteří spěchají jak obrazy na hřebíčky
kanceláří i firem
(nevěřila bys
co lidí jezdí denně
až z Benešova a ráno naopak z noční domů)
ach Světice výdechu bez pokladny vísko
básníci nejsou svatí
možná tu z rozmaru udělám ještě piruetu
– zvednu se ze sedadla a kvůli spolusedícím
kteří zaznamenali rysy mé tváře možná už před Kolovraty –
popojdu o vagón dopředu
nebo dozadu
tam jsem nová
jedu ze Světic ano bydlím tam
nikdo se nezeptá
co jsem dělala ve Světicích
ani pan průvodčí
kdyby přišel ó lístku odvanutý
když jedu ze Světic neexistuje pak pokuta
zvedli to na padesát
na padesát skandují kolejnice
jednou mi ještě když byla pokuta čtyřicet
takto navýšil lístek ve vlaku průvodčí ve stanici Vršovice
sotva po nástupu do vozu
den se zatáhl až do Popovic
a pršelo mi i na slavnosti Kozla
chtělo se mi křičet
„Já mám do Kolovrat tramvajenku
já si tam vystoupím!“
jenže chtěla jsem jet nepřetržitě až do Strančic s přáteli
nic nepomohlo ono „já to z nich stejně dostanu“
ani zápisky o všech následujících jízdách v notýsku
prošla jsem studiem pískání
odhadnu
kde průvodčí píská
jak je to daleko od mého sedadla
a někdy i tu jemnost
– jakou má dnes průvodčí náladu
prošla jsem studiem tváří i typů
užívám klimbání hlavy u okénka
s podepřenou rukou
tak jak ji měli podepřenou všichni mudrci
vstříc možná jedinému dobrodružství
které tu zbylo
klimbám a kolem přejde otázka „přistoupil někdo?“
kopřiva tě šlehne po páteři
je léto náhlé a nádherné
blýskne se v oranži a
někdo přede mne staví malinovku
jenom mžik, ale díky za něj
a nyní nejvyšší level této zrůdné slasti:
ve vteřině možného ohrožení
vytáhneš z kapsy němý mobil a vymyslíš rozhovor
a někdy z hecu koupíš opravdový lístek a nic
nikdo kolem nepřejde
nikdo pro lístek nejde
s neoznačeným vystupuješ
a prvně chápeš slovo šlak
a jindy je to všechno jedno
přivřeš oči
vagón se změnil
jsi v dobytčáku
a támhle v rohu prastrýček z Letenské ulice
Karel Obchod z Obrazů
kolem něj kluci Ivo Vladimír a žena Zdenka
Karel mne nevidí
narodím se až na 14 let
jak by mohl
ale já slyším: „To vízum do Šanghaje
ani na Kubu nevyšlo
ale řekli nám jedete na práci
na práci ale kam už druhou noc jsme nejedli“
a je tu i prababička Regina a její děti
Josef s Adélou
ustrašeně se kamsi dívají na jedno místo
kde sedí ostatní neznámí
a také oni zírají na to jedno místo
kterým probleskuje cípek dne mezi prkny vlaku
Adéla: „Měla jsem se utopit
proč jen mě vytáhli!“
Josef: „Všechno není ztraceno
a možná to jediné
co se o mně tam venku někdo dozví
za padesát let
je to že jsem měl rád koně“
Regina: „Třeba tam budu moci dál do kuchyně vyšívat
každá růže má své trní
a třeba nás zachrání Hermína
neuposlechla rozkazu
neuposlechla rozkazu
nebo pomůže s papíry Olinka
rozloučili jsme se tak rychle…“
neviditelná a sedám vedle nich
šeptám: „Vaše dcera Olga i Hermína
budou žít a narodím se já
za 14 let…“
a jedu s nimi až na konečnou
tam kde nic není a Kainarovy kožíšky padají na zem
opilé strachem
celý život mne pronásledují prázdné věšáky
ale i přeplněné věšáky
rychle rychle
možná i proto jezdím jen pomalými vlaky
a vítám zpoždění
ještě pohled ještě pusu mám tě rád
a budeme spolu bydlet
pronásleduje mne všude pocit ztracení
– vlak odjíždí a já ztratila cestu na nádraží
já se tu nedomluvím
já jsem daleko od domova
bez klíčů bez mapy bez paměti
a potom náhle oči otevřu – cílová stanice
dveře se otvírají
pískot…
poskočím na dláždění nástupiště
pohled na nádražní hodiny: zase nejdou
šťastná že nemusím jet s Adélou
letím kolem průvodčího
kolem hlavy šesticípý šátek
– ochranu v šedi sychravých českých dnů…
NABÍDKA
Kupujte umělé růže
rozloží se za sto let
a ještě déle rozkládá se
miláčku naposled
|
