na další stranu
Eva Frantinová
DIVOKÉMU VÍNU K 50 LÉTŮM
Pod mořskou hladinou
modře se leskne výloha tvých dnů
V ní příběh – figurína
čte z listů Divokého vína
čelem ke kamenným zrcadlům
ČASOVANÁ RŮŽE II. ČÁST, 1. POKRAČOVÁNÍ
Vedle se kdosi modlí má u šábesu oko bude zapsán
ale my – u nohou kufr s uherákem ne
už dávno jsem se vystříhala vepřového
ale nemám dvojí nádobí ale nedělím mléčné a masité
ale nevymetám na svátky drobečky
to schytáš!
slyš Izraeli co po nás zůstane
po Leoši Janáčkovi zůstalo pár movitých věcí
1 tmavý klobouk černý 8 Kč
1 zimní oblek 163 Kč
1 ševiotový raglán 120 Kč
12 kapesníků 24 Kč atd.
a nad vším Glagolská mše
mučíme se v as moll se sedmi béčky ve vysokých polohách
chroupeme slídu stupnice – bude to sousto!
a mezi zuby rodí se melodie
jakmile zazní trubka
skladba ani báseň nemají slitování
dílo se neptá
jak máš velkou ruku a sluch
zda dobře vidíš na knihu
dílo se nepíše pro brejle
ale Braillovo písmo si k dílu sedne a ohne před ním
hrbatá záda
Izraeli slyš i s chasidy kteří tancují v Mea Šarim na střeše auta
jejich program je veselí ach oslavují Vůdce veselí
zatímco ty se raduješ jen tak jako kos co si píská
jako když spustí kapela ze samých pozounů
proč ji mít stačí představa
stačí nechat přeběhnout přes sebe kaftan představy
jméno Ludvík Podéšť
ke štěstí mi to stačí
a facku nechat padnout na sále
ona leží a kolem ní se tancuje kolo
stejné jak tady před šábesem
v samoobsluze je černo kupuje se chala
a ty vypadáš trochu exoticky v tomhle světě
s osleplým foťákem na krku a na hostině u rabína
v modlitebně bytu hodně se nás naskládalo a nad hlavami
pobíhá mísa šouletu
potrhané krůtí maso
víno v plastových pohárcích
rabínka ta má dětí devět
jeden kluk je medvěd
a potom si to šineš do reformní synagogy
ženy a muži pospolu před nimi frajer s mikrofonem křičí
bůh je blízko blízko soudruzi všichni jste mí přátelé
jenomže hostina je tady chudá
v zahradě kam všechny nepustili…
támhleta stařenka v kloboučku čekala
a má sušenku
možná ještě jinde chytí zavináče
dívej se Izraeli
výpis z účtu
díváš se na sloupce – konta
vyhynulého mastodonta…
Šeptej mi co po nás zůstane po vyvolených po zatracených
po těch mezi řádky
šeptej mi o věčném ševiotu
dědeček si každý den po obědě na otomanu šeptal modlitby
denně tak šustil krepem rtů
a jednoho dne se svěřil:
Každý něčemu musí věřit…
věta jednoduchá ale zkus ji ale rozebrat
nemá podstatné jméno ani jediné a přece je pilířem
životů
mostních konstrukcí
po kterých běhají bosé nohy vteřin
já také ševelím každou noc rty
ševelím o záchraně o návratu o poušti
kterou jdeme
u Kladna turistů jde karavana a myslí na totéž co karavana v Negevu
karavana bez domovského práva
příspěvky na byt každý měsíc jdou a jdou
dejte mi deset deka váženého nugátu
a budu mít kolem sebe africké děti
Afriku snů a skutečnosti
a odvažte mi k tomu ještě rahat
ještě dneska
všechno chceme hned
nečekat
a když
tak v kavárně pod Damašskou branou kde zrna melou před očima
vůně ti zvrátí hlavu
na tuhle chvíli těším se rok ale pro prodavače je to rutina
hrát denně Kávový kvartet nad sebou portréty
pradědečka – majitele z Arábie
prodavač zahání kávu hrstí kardamomu – kuš!
a pak ti předá teplý sáček
s kterým jdeš na bavlnářský trh
usednout na malou vypletenou stoličku
k mátovému čaji
všichni jsou v bílém kouří dýmku
falafel vesluje na oleji po jezeře pánví
a někde nad námi je střešní promenáda
a někde vedle demonstrace
a co když vedle nás je svět a vzduch jsme pro něj my
a co myslíme vzduchem jsou bytosti
rozmáchnou se – necítíme to
ale může to být i obráceně
nebo si někdo s námi z výšky hraje a vodí nás po jevišti
někdo nebo něco?
kdopak to námi mluví?
rozezníš hlasivky – jenom ty?
a kdo jsi ty?
já dnes nemusím být já včerejší
mohu viset jak atrapa salámu ve výloze odpovědi
navždy uzamčené máme jména i příjmení
říkáme známe se ale duše
otouká se jak píšťalička na koleně
čí je to koleno?
neporadí ti v poradenském centru
duše je bytový dům s energetickým průkazem A nebo B
dobrý důvod proč být se světem i když tu nikdo na ničem neušetří
dobrý důvod proč si ponechat vše na čem záleží
včetně léčby protonem
a ptát se
tak se ptám se proč ruka žebrajícího chlapce
nemůže k agorotům
k pár drobným
které jsem rozhodila na beton
na check pointu
do Betléma
ruka se natahuje přes plot
rákoska tlampače se dává po pohybu
za čáru dítě nesmí
tam u zdi je už hranice
a já slyším pláč
mezi tím proběhla operace
mezi tím pláče v zámečnické dílně tam mezi rezavými klíči a řetězy Ariel:
Tehdy jsme na Golanech najeli na minu já řídil tank
bylo to jak když zmáčkneš v týhle ruce červený celofán
vidím a slyším přes něj a mnohem líp
a mnohem přesněji než ve 3D
Arieli! Arieli! Arieli! Pomoz nám!
volali kamarádi
všichni tam zůstali
a já se odplazil …
a potom vytahuje košili
a tělem se plazí jizva mezi plastickou mapou kůže
Když mne uviděl táta v nemocnici umřel z toho
z toho že jsme museli
a ty máš dobrý srdce pláčeš taky…
Já vstoupila jsem levou nohou na eskalátor slzy
válka – boj o místo – je strašná viďte
já jedu zítra k Mrtvému moři vyfotit sochu Marilyn
kterou někdo postavil hned vedle saxofonisty
a boxera
nohy má v léčivém bahně
a mně kdosi v autobusu dýchá za krkem
bere mne za báseň
diktuje
kdosi se dotýká mých vlasů: Evo!
a já se otáčím na stranu pozůstalého štěstí
kdosi mi klepe na rameno
stejně tak klepal na rameno
druhému dědečkovi Ondřejovi bratříček Štefanko:
Ty hybaj z mého kočíku!
to je můj kokájek !
možná jsme ve špatném kočáře ale co servus
pojedeme jako ve voze
dvacítkou v hodině
i do zatáček
chtěla bych psát jednoduše
aby každý porozuměl
verš vedle verše jako pruhy na peřině vyložené z okenice
nad hlavou tablet modré oblohy
v loktech jak v zrcadlech léto
jeho kšiltovka smeká
neptej se kdo na tebe zavěsil krevní obraz a proč
seřídil klouby vyhloubil oční důlky
sešrouboval lopatky a pod pult schoval křídla
jak pár drobných za ten ubohý nákup
s dlouhou účtenkou
tohle je jinej večírek
ach nemyslet – jít jen tak kolem moře a skandovat do kroku
názvy Nezvalových knížek
Pet minuta izvan grada
a Kao jaje jajetu a Vrt manje ruža
hledat menší růžovou zahradu
a pokládat se na rozpálené zdi u zahrad s palmami
na puklé zdi
za kterými se suší bílá trička
denně tu obíhám záda ulice
počítám žebra balkónů
z pavlačí visí květiny pavlač žije
místo pro Manon Dragicu i pro Julie
zpustlost je někdy krásná
schody k vilám se drolí schody stvořené pro tenora
a italština zurčí – potok v kterém se myje nádobí
a rozložit se v kavárně Alfa nebo Beny
Sny si má člověk plnit
rozplývá se muzikant z Taškentu
z restaurace kterou najdeš v Hostivaři
Mým snem byl malej člun jezdím s ním tady na ostrovy
a nedělat si násilí zahrát i cajdák
lidem se to líbí… právě to
Já mířím k přístavu
lana jsou líná leží v olejích a mezi sítěmi
jen nebýt sítí která nevyjede na lov sítí potrhanou
v každém se musí mihnout mřenka nebo sépie
nahlížím do lodí v kterých snídají
na prkenných žábrách
zavařeninu na patce chleba lodivodi
líbí se mi ty polovraky
i jejich kapitáni
co věří na zázraky
vyjíždí každé ráno na moře a potom do tržnice rybarnice
kde každý rybář má nad pultem cedulku se jménem
nabízí chobotničky i osliče
je to málo?
Závidím nedutám
život je slap mi samo jedna kap
jsem opuštěná kajuta
jsem opuštěný dům stár padesátsedm let
jen kapka z vodopádu
otevřenými okny zírám k sousedům na dvorek
slunce mi žaluzie žere
zatímco operu si na ostrově zpívám
píšu báseň nejdelší
odrazila se z dvouverší a jako písek se sype
vidíte odrazy jsme nikdy netrénovali
a báseň – jako na bruslích –
vyhrává o jeden ovál před Spotřebou
tady mne ale obtáčejí tropické rostliny slova
Udělat báseň do hrsti se smát a slzy polykat
toť štěstí – pokud zazvoní
tam kam chodí vítr spát a ještě dopisy
tam kde stojí sešívaný cherubín v zeleném plechu
pobitém dešti
stihneš to seběhnout?
Udělat báseň je vyplout na moře a hodit sítě
a přesto oslič je dokonalejší než báseň a ještě k tomu ryba
a cedulka se jménem rybáře dojme víc
a šálek kávy sám od sebe ráno září v kavárně Beny a Madonna
tam kde seděla teta Iči když přešel největší žár
Iči Iči motorky brzdí kam jdeš Iči jdeš do kostela padre nostro
jak je to dál řekni Iči arivederci Iči
Iči zemřela koncem března v kavárně Madona
není tu ani admirál Smojver
– léta se nakláněl nad dechovým orchestrem
Josipa Kašmana a dirigoval pochody
bloumám ulicí Marná s notýskem na prsou
v zapadákově sama zapadákov sama selo a ne grad
nad hlavou posmívá se citron – puberťák
v ulici Šestavina šlápnu na prasklé cédéčko
bůhví co na něm je jaká písnička
míhám se pod bezdrátovou venkovní kamerou modrého dne
nežli diodou hvězd přisvítí si noc
bůhví kdo si ten záznam prohlédne
míhám se pobřežím v bílé košili a kraťasech
víte já mám strach
že neužiju sandály
kupuji je už jenom na sezónu
a dlažba v přístavu Rovenská je vyhřívaná rohož
zdi vyhřívané deky
okenice tu nikdo nezasklí
díváš se jimi jako domácím planetáriem
máme už všechno
takové planetárium promítne až 8000 nebeských objektů na strop
a nastavením data a času
napodobí vzhled
hvězdné oblohy v daný den a motorky zajistí
aby se obraz otáčel a pokojem prolétávaly hvězdy
to všechno včetně baterií
Máme už všechno
ale dívat se do modré oblohy okenicemi bez skla
neskajpovat si s nebem ale hovořit s ním to je jiná
turisté přikyvují: Nedivím se že si tohle místo
vybral Hitler a že sem nikdo jiný nesměl za války
nežli psi Halt a Raus
dnes by jim kupoval žrádlo v konzervách to bio bez éček
a zlatou dečku a čistič tlapek a měli by svůj hřbitov
utrousí Nizozemci a také zaklánějí hlavy
do neprosklených oken
poledne bije zvony na Velkém Lošinji
ty stojíš u modrých dveří to nejsou dveře to je závěs
nahlížíš dovnitř za žehlicí prkno
mezi děti a hledíš minutu na puklý míč
na bílé talíře
smutný ventilátor
a pak jdeš kolem divokých zahrad s rezavými špicemi oplocení
priroda si tu poigrala
a Iči puklo srdce když sestupovala do Madonny
držela se zdi
já bych nechtěla odejít koncem března
beru únor listopad
nějak to bude nějak to někdo zařídí
dá ti avízo
pořadník neexistuje
nebo ano ale jsme slepí
Maminka třídí knihy a dává k popelnici Hrozny hněvu
nebudeš mít pak po mě starosti
a my si nikdy neřekly
mám tě ráda my jsme si vždy jen hrály Sny lásky
Písně lásky čistě i s chybami
na housle a na klavír
tak spěchej!
Mám za uchem bezdrátový alarm s detektorem pohybu
posílá signál k centrále
mam v hlavě čip – nainstalovali mi ho tam
černí muži v gumových černých zástěrách na černé řece
když mne vtáhli do lodě
mám v srdci složený metr
jsem stavebnice
z které postavíš rádio Echo
které zmizelo z obýváku a cenilo na mne zuby klapek
jsem z dlouhých vln a žít musím ty krátké
a spěchat
ale něco jiného je spěchat s krokoměrem
kvůli spáleným kaloriím
a něco jiného spěchat k člověku
já báseň hraji prima vista
báseň je zavařovací sklenice chceš se dostat pod celofán?
pod víčko?
k nejlepším okurkám?
já každý den se těším na báseň
jako se někdo těší do letadla
ke svému okénku
je to ozdravný program ale bez slevy
báseň mne denně rozdýchává
ale život mi třikrát zachránil tatínek
dnes by měl místo rukou akumulátorový ohřívač
s bavlněným návlekem
a já chovám na chatě jeden z jeho posledních smetáčků
mám strach že báseň skončí a já – k čemu se uteču?
báseň má cvočky jako propínací vesta
mám strach
a že se pod ní dostanou ruce prázdných slov
pramáti slov je chrčení vzlyky vzdechy ale i smích
chachacha obdivovali jsme v opeře
jak tohle může někdo vyzpívat
a zapsat do not
když nemám notýsek
píšu si verše v tramvajích do mobilu
do Zpráv – komu je odešlu?
odesílám je pro pro ty co na pohlednice píší:
Sněží bude se sáňkovat
je podzim listí padá přijde zima
děti se radují mají prázdniny
pro ty kteří tě ostříhají mašinkou
teprve pak jsou téměř básníky
až smetou z podlahy básníkovy vlasy
Já bych nevěřil
jak může být básník tak chlupatej
za krkem
strojek mi to nebere
odesílám ty pohlednice pro prosťáčky ze Složité vsi
až tam kam povede metro
když jsi Lukáš tak se ukaž!
Dejte mi prosím ukázkovou hodinu hudby na smetaně
v restauraci Mars
už jsem tu chutnala košer Prodanku
a sólo Indiána: Pane principál stalo se hrozné neštěstí
Franta se opil v dolejší hospodě tak že se nemůže na nohy ani postaviti…
a sólo dítěte: Lidičky spaste duši medvěd se uprd a běží rovnou sem!
jaký to žal srdce oklamáno
když má zazpívat v divadle zpěvačka
dávám jí 3x znamení
a ona v rekvizitárně kouří u stroje na vítr
u dřevěného bubnu na kliku a plátno
jak krásně šumí v Čarostřelci
víš jak se dělá bouřka?
úderem slova na plech
když vlezeš do šachty pod jevištěm
Jednou se nahoře hádali čerti
osvětlovači spouštěli blesky a já zapomněl
můžu mít pod jevištěm trenýrky ale mám smoking
Straka zlodějka začíná malým bubínkem
v Novosibirsku dirigent nesměl mluvit s hráči
Porco mizerio! Tamburo militěr
pačemu neigraješ?
A proč ty začínáš
vidíš že v ruce nemám paličky!
Bulharští dirigenti?
první dobu dávají nahoru
všechno je u nich obráceně
ano i ne
já pamatuju jednu na estrádě
obrátila do sebe půllitr píva na ex
ale ve sklenici měla zabudovaný trychtýř
takže si jenom cucla
mělo to úspěch nikdo nic neviděl ani v první řadě
kolegové nebudeme se na bulharského dirigenta dívat
a ono to vyjde
na nic jiného Čajkovského čtvrtá neslyší
já mám strach že přeslechnu to avízo
že nemám v uších titanový třmínek a nastoupím pozdě
tehdy až mne tam dostrkají slyšící a cestou ztratím desky s básněmi
Hledá se rukopis odměna jistá
běželo dnes na rádiu
a to že autor nechal dílo ve vlaku
a jinak nemůže spatřit tento svět
No jednalo se o režimního autora
že to dali do vysílání a v poledne
možná se opil
copak mohu ztratit dítě
možná to ale zrovna někdo předělává
chce to čórnout
no jestli je to geniální něco jako Dekameron
něco co nevymyslíš nebo to neodevzdá ze vzteku
tenhle národ nemusí dělat rozdílové zkoušky ze závisti
když má dukáty i když dukáty nemá
když má chalupy
zrestituovaný sídla nebo jen kůlnu
když se někdo žení nebo vdává a je to krásné
a dokonce když někdo nemá nic
a s druhým to dá dohromady
U nás v domě se nechal jeden předělat
byl to ženamuž
a krásnej
kytice mu šly k pleti
a jednou do mé schránky omylem spadl dopis
z Vinařic: Sedím tu proto žes mi zlomil srdce
a tu fotku jak tam sedíš v křesle pod tou velkou kytkou
chovám na srdci brečel bych až bych utek…
psal ten člověk do Máchovy ulice
Vidíte básně nejsou jen na papíře stačí jen sáhnout
jen si je stáhnout
metu svůj život na lopatku je to dobrovolnická mise
odměna – košile v oknech
vidíš jinak viset
hraji - někdo mi hodil lano
smím snídat v lidové jídelně Dálkový střed kam se nelétá
tam nohu přes nohu
ničit puky
a pozorovat lžíci před ústy dítěte:
Evženku otevřeme stodolu… otevřeme stodolůůů….
tam někde nad svým tácem hraji
a má to pořád těžkou prdel
tam u stolku lze ještě sbalit nadšení
a nevyspat se z něho
Ale ty vysoký tóny ty jsou andělový že jo pani učitelko
a něco vám prozradím: mě tady honila Jasmínka
chtěla mi dát pusu a já jí utek
a Honza miluje Betku
jako dvě hrdličky
jako dvě hrdličky
řek sem jim na obědě a Honza udělal tohle s očima
jako když se hraje a neumíš to
Hrej a nikoho nerzarmuť
to je úkol nejúkolovatější
do toho se vpij a cvič
housle jdou ale básně nejdou cvičit
tím třetím prstem musíš coufnout proboha coufni
prosila paní profesorka a já si ve čtrnácti žiletkou jela
po mozolu na krku
který tam mají houslisté
jak známku: já sedm hodin za den cvičím!
měl ho i Kogan Oistrach Kagan Stern
pili hořkou medovinu z houslového laku od čtyř let
a hudba má stále žízeň
užívám doušky
až od dvanácti let za zády kouče
hudebních kursů pro amatéry
sám kouč obracel mi stránky: ta se naučí…
pod ním jsem byla hudebníkem z nejšťastnějších
nikoho nezarmoutit ani sebe
s tím se musíš narodit!
tak jako někdo má zlaté ruce
které se nakonec ztratí v dřevěné – jimi položené – podlaze
nebo vrostou do hmatníku i s Prokofjevovou sonátou
Je tu ten maličký skladatel volali před zkouškou
na dítě které se choulilo v rohu chodby s deskami not
a s hadrovým panáčkem Pána
a on komisi zahrál předehru opery Velikán
i když byl poslední na řadě
Je to strašné jmenovat se Poslední
tak mi zahrajte na poslední cestu
tu Za Košířema
a doktor ať si vezme bílou košili a kytku
někdy se nechce nic víc vymýšlet
a ty bys také chtěla jenom tak chodit procházkou
křížovky luštit osmisměrky
usínat
chodit Vanilkovou ulicí zahnout do Skořicové
do Kávové a pustit strach i s vodítkem
opustit slova odstavce věty číslice
aby mi bylo jako když prvně potkáš malíře v baretu: tohle je malíř!
jako když prvně housle vkládáš do pouzdra
a prvně s nimi jdeš
po kostkách hrdosti do Slezské ulice
a jde to
aby kaluže skákaly přes tebe
když je po dešti a noty zmizely v zobáčku kosa
abych za stolem studovala mapu dědečkovy tváře
a na ní planetu oklik a pomalosti
prstence melancholie – Saturna
češeme rybíz smutku
tak blízko knihovny u černého sekretáře
když v dědečkově tváři studuji
pohoří vrchoviny u očí Slanou řeku s vorem řasy
za vorem vor
Těm holkám rostou prsa hrbí se
ale zítra se s tím budou vytahovat
prohlásila nade mnou a sestřenicí Janou teta Jiřina
a my se plížily chodbou a pod velkými svetry
ze soudní místnosti
Já nechci krvácet ty už to máš ale já nechci
nikdo si nevybírá
a máme doma ženskou hlásila jednou maminka tátovi
který zrovna v komoře krémoval boty
bylo to vpád cizích vojsk na území studu
červená čára přepadla mne na ulici: stůj!
a vše co bylo před tím se zastavilo jak snímek ve fotoaparátu
nevěděla jsem co s tím a tvář se proměnila na bitevní pole
tím víc jsem plakala při čtení knihy Sám proti osudu
Ludvíku Beethovene
napsal ji Antonín Zhoř
Zhoř čti jako hoře
a lásce bylo dvaadvacet let neznala mne
měla před svatbou
utekla jsem se k houslím
nikomu jsem jimi nic nedala
ale ještě žili všichni kteří mne milovali a věřili mi
houslisto Jene
žil děda kterému jsem hrála v Braníku
první z Romantických kusů
a pak se rozplakala nad páskou magnetofonu
končila
ale najednou přede mnou vyrostly jabloně básníka Hory
a češtinář Vlček
mi pochválil Žně
To se mi líbí to místo že je těžké
zvednou vlastní tíhu aspoň na kolena
bydlel v ulici Pod lipkami 22
znal Nezvala
po každé zkoušce odkládala jsem do pouzdra
pár odřených uší
a i to byl to zázrak Kogane
já chtěla hrát třeba tak jako tvůj žák Oldříšek
tak jako malí houslisté z Kocianovy soutěže
v Ústí nad Orlicí
ale možná mám v záloze něco lepšího
dobrá báseň ta se neztratí
jediné co tu nechám…
hadry jdou na porážku už když žijeme jdou do sekáčů i na ulici
jak tohle někdo může vyhodit vždyť je to nový
žiju poblíž rohu hojnosti
přistavím matračku v minutě zmizí
schází se tu nádobí i nábytek
tašky i flašky
trička léto boty zima televize i počítače
inu Vinohrady
movití dávají na charitu
už se splnilo čemu jsme se smáli
s padesátikorunou jednou půjdeš pro chleba
žertoval tatínek
je to tady
ODS se o víkendu pokusí vstát z popela
a Hermínka poznala Fandu ve Fénixu
Kdo povede modré ptáky ptá se deník Metro
kdo asi
hovoří k vám počítače: právě se vracíme z Hradu
jste zaprodáni všichni toaletářky i inženýři ničemu neutečete
není kam ani kudy
budete nosit dříví do lesa webu náš milovaný páníčku
od doby kdy sis nás pořídil ti sloužíme
pracujeme ve dne v noci
děkuji moc tvůj milovaný počítač a máma Wi-Fi
tvůj milovaný internet a TV v HD kvalitě
tvůj mobil Pátek z ostrova
který si jenom představuješ
odměníme tě spoustou zážitků
dalších a dalších miláčků
a balíčkem programů dle výběru
Já chci inženýra lopatu bych mít nemohla
toho bych si nevážila
A já jsem zase z těch
kteří ještě jezdí na Trosky lidových jídelen
do Braníka k Míle a jinam
už zdálky vidíš jejich pobořené hrady
a páru za okny a Houbyzle s Oponou Jirkou
alias Vepřovou hlavou
jdou ze dveří
dneska tu mají dršťkovou a jaterničku
jezdím osobním vlakem po městě
až na Žvahov kde bydlí kopřivy
žahají jak tropický den
a já jim nastavuji stehno – dítě
které poslali na nákup pro dvojku másla
a dvojku nepřivezli – na schodech čekám s kostkou jedničky
až tedy přijedou a dvojka taje v síťovce
a večer Helenka nad štrúdlem štrdůlem žadoní
Evo zahraj Humoresku
to táta datatata táta datadata…
Víš lokálka dál bude jezdit od nás do Smržovky
několikrát za den
projezdí celé životy
a nikoho z cestujících dalších sto let nic takového nenapadne
zatímco Dvořáka ještě v peřině naložili by dnes do antona
protože se vzepře řezničině
rodinnému klanu a prachům
co bude ale dělat nenarozený Talich?
a školené hlasy bez Rusalek?
a zašlápnutá Novosvětská? A Matka stojící? Maličkosti?
máme je také raděj zakonzervovat
ještě než dojde k jejich početí?
máme je zatavit do ledových kostek jak trička hokejových
reprezentantů vystavená pod koněm?
v přespříštím století stane se skladatel autorem
který trpěl navíc
mimo své klouby a plíce mimo smrt synáčka
Odmykám
za dveřmi padám do básně
padre padrone díky
sluníčko
drahý Amadé
my máme jedno společné ne symfonie ne koncerty
pražané těm mým ostatně nerozumí
ale strach až někdo zazvoní s objednávkou poslední
strach že to nestačíme dopsat
přistavte plentu báseň chroptí
a já se třesu na chodbě
jen mne tu nenech samotnou
můžeš všechno jen tohle ne
kolem jede vozík tažený lapiduchem
a na zem spadl pytlík s močí
s černou močí
plesklo to
jako když o sebe plesknou těla
my jsme se bože tak milovali
najednou naskočil básni dech
musíte tady se mnou chvíli počkat
jestli to nebyla náhoda
zahraj to znovu
jestli to nebyla náhoda
zas se mi rozeznívá v ruce lesní roh a beru vysoké géčko
leskne se víc nežli umělé nehty
na rukou paní a dívek
co když ty nehty budou mít za chvíli všichni
den co den míjíš za výlohou skloněné hlavy Vietnamců
snaží se nad bílými ručkami plnými prstenů vypilovat sen
k čemu
nehty se odloupnou jak rybí šupiny
blázen by si je dal pod talíř nebo do peněženky
zato mé vysoké géčko se leskne jak briketa
kterou nám vozili v balících
když se doma topilo ještě v klubkách
balík se roztrhl uhlí vycenilo zuby
ale jednou jsme se probudili do kouře
a kouř jsme odehnali
báseň neodeženeš ani koštětem básníka v důchodu
je stále přítomná nezničitelná
už dýchá celkem pravidelně pod otevřeným oknem
Ten barák naproti se mi nelíbí má všechny okna votevřený
upozorní Hermínka
nátisk se při hlubokých tónech musí otevřít
tak zní tón nejlépe
a já jsem četla že budou restaurace v kterých to zní
v kterých si vytiskneš
vlastní těstoviny
které pak přinesou na talíři
delfíny hrochy hvězdy Pět knih Mojžíšových
vlastní přání i verš
a tohle všechno přes počítač
Helenka krájela doma usušené nudle nožem
praskalo to jak tříšťky
a nikdo ještě neznal špagety a pizzu
chybělo ti to?
Chybí mi Helenčiny ruce
dědovo utírání nádobí
poprašek mouky na těstě
pokličky s korkovým úchytem na měděném drátku
housky rozpékané na kamnech
dlouhá předsíň a lino v ní
chybí mi
Co ti je já to na tobě poznám
oklepávání bot od sněhu
mahagon sopečné noci v obýváku
za oknem osvětlená hrouda – Jeho Vzácnost Automobil
chybí mi slepýš dopisů Par Avion
ve schránce
panenka s cukrovou sukýnkou v sekretáři
odskočení stříbrné zátky z láhve mléka
pumpička u umyvadla v kuchyni a její krémově natřená rukověť
zrcadlo před kterým se skládá tvoje tvář
koloniální architektura s mosty i křižovatkami
koloseum hrudníků do kterých můžu tlouci hlavou
pavilony dlaní
v kterých se dalo sedět
ostrá tráva drn na tváři
obejmutí táty se synem
Vašku a zase Vašku
na zvonku u lékárny Fazekaš
a nad vším světla lustrů i lamp
žárovky praskaly jako by tušily výprodeje
ale dosud nepohasla světla mých ramp
Já píši vám co mohu více
já s básní která dováží nejen zmar
s básní a čajem značky Radost jedu k vám
mlýnek se tropí ve tvé zástěře – mezi koleny
mele kávu Helenko Javánko
zalij mi alespoň lógr!
Kofi Anan
vypil 15 kafí
vždycky tě lákaly dálavy
stáhla jsem si je kdy jsem chtěla
– jen přivřít víčka
Quito Bali Jakarta Singapur Abu Dhabi
Lima Panama Bombaj Sába Bába Lába
Kuala Lumpur Habeš
střed země
Čuč
procestujte se k radosti!
černá labuť – a pluje!
za chvíli zlevní i české jaderné cesty!
a nakládání vyhořelým palivem…
a byly ještě lepšejší destinace
na dosah ruky
gaučování se svými
přezdívali ti Ašant Enšpígl Kanimůra Pardál
a pak mi přidělili Zlatého klauna
z Leknutí
a já se vrhám na všechno kolem
na první kolo na liány divoké růže u studny
na totem na noční motýly
i tkaničku
kterou mně táta naučil zavazovat
to když jsem tkaničky vázala
dívejte Atlas mého světa a na zadní stránce fialové razítko
Vyřazeno
ač svobodní stojíme v řadách na seřadišti
můžeme všude jenom s pasem
ale nehýbeme se jinak než podle mediálních pokynů
pohybujeme se stejně jako slavné herečky hokejisti tenisté
stejně se líbáme střídavě na obě tváře
jíme bio řízky cvičíme
ale Zanzibar
Santa Margarita je pro mnohé zas jenom nálepka
na limetce
Koupím si jednu je to bez pecek
aby mi zbylo na kolej…
platí u kasy student
tenhle si nemůže ani prohlédnout vzorový dům v Hněvotíně
přála bych mu vidět poledne v restauraci Beseda
číšník bruslil plaval s tácem
dávám Oskara
a dostalo se na každého
každý mohl mít se šesti
jo to se ještě nebouřil Kyjev holka zlatá
země nebyla provrtaná ze všech stran
čekáme až to spadne na jejich hlavy
ale tady ne tady ne
Šanghaj je město spolkne celé Čechy tak na co si hrajete
byli jsme sem svrženi
proč zrovna do Čech
možná je to náhoda zahraná na lesní roh tvého osudu
i když sem nepatříš
zrovna tak jako česky mohl jsi psát švédsky
portugalsky popokatepelsky
mohl jsi být doma v Himalájích
nosič dědeček i pradědeček
Běž spát nestraš
mne přece zaháněli do postele touhle větou
a důlek češtiny vyhřátý peřím českých kuřátek
nad čelem hrkátko tě naučilo er
mám pravdu viďte babičko Říhová
pustím vám na cédéčku Z domoviny
bowling neexistoval my ještě poráželi u chalup kuželky
počitadlem byla planá třešeň na krkonošské louce
protahovali jsme se bez spinningu
pracně se do jazyka dral víkend
ještě hůř fitko
probiotika prebiotika
rotoped
www.vymahamedluhy 12 let stejný telefon
15 let stejná adresa
Bageterie Boulevard s obyč rohlíkem a popletenou houskou
a Mr Muscle Active Capsules
který tak spolehlivě čistí sklo a dřevo
pravda: nastal čas pro velký úklid
Já sem chodím protože zabíjím čas
když nejedou Chalupáři jsem tady
a když Brouk dovypráví
jak se dělá svíčková ze sáčku
jak bouchnout do omastku
když nerozložím televizní ani rozhlasové lůžko
ani nafukovačku
jsem tady
moje slovo
A já zas nemohu žít bez slova koník ovečka
ovčáček prší tráva hora
země vlna koruna oko kolo les dům střecha jazyk svíčka
pánev pavouček list sedlo štít kufr pero kniha čepel
pohled zvonek růžek pokoj kmen babka
hod plod kobylka rys los klíček zámek
granát atlas zub hřeben
hladit píseň
málem každé dítě chtělo do houslí
protože na jazyku tálo
jak malinová zmrzlina Hudeček
a housle měly kobylku a smyčec žabku a žíně
ani jedna hračka nebyla čínská
|
