Josef Mlejnek

Fotografie Jindřich Štreit

***

Daleko z domu,
dávno tomu?
Dítě ve spánku
bloudící Božím lesem
srdeční lžičkou mlsá med.

***

Odpusť mi, člověku
hlodanému hodláním,
neboť už několik let
se chystám do rodného kraje.
Vykonat v skrytu pouť
a obnovit křestní slib
v kostelíku, kam mne
k omytí živou vodou
přinesla má matka.

***

Paprsek svého světla čirý
na duhu dej mi rozlomit.
Stálice srdce víry,
had s holubicí pod košilí,
můj meč a štít.

***

Co zůstalo skryto moudrým
podle měr a závaží tohoto světa,
si tady předávají děti.
Světlo z Betléma,
které v Jeruzalémě
odvalilo kámen z hrobu
vytesaného ve skále.

***

Budou-li ti říkat
viz v tom Boží prst,
jdi a vezmi celou ruku!

***

Máme-li něco raději
vyslovit,
než aby se tak stalo,
co potom stojí za to
zůstat nevyřčeno?

***

Nedostalo se pod kůži,
co vtírá se do snů.
Přes všechna zapření
a nedostání
jsem Kristův.

***

Umyli jsme své černé nádobí
v Jákobových stanech
a ti, co tu poroučeli větru,
se nám dnes jako včera smějí,
že prosíme Nebesa o déšť.

***

Když kdysi popravci vztyčovali dřevo kříže,
oběť se na zlomek chvíle zhoupla vzhůru,
ale hned nato upadla do nevýslovných muk
pozvolného umírání.
Ukřižovaní také často po tisících
lemovali triumfální cesty vítězů
na jedno použití.

***

Synu člověka, tys pro nás
podstoupil tuto smrt
bezejmenných tisíců.
Synu člověka,
vítězi nad smrtí.

***

Jen po hmatu máme dojít tam,
kde víno pravé paměti je skryto.
Svírá srdce: rubem snu
může být falešné světlo.
Svírá srdce,
ale vzhůru.

***

Na sloupech i zdech nápisy
po perských vozatajích,
jako zajatci jsme po léta
žili ve vlastním domě.
Teď světlo z konce tmy.
Kolikrát jsi už z kamenů
povolával Abrahámovy syny?

***

Znalci u tohoto snímku právem docení
velmistrovský kontrast bílé s černou.
Toto je však vzkazem Jindřichova focení:
Ženu statečnou kdo nalezne
a věrnou.

***

Jak nechodit
srdcem zaťatý proti světu,
když náhubky se rojí proti
jedinému sladkému jhu?

***

Dívky se jen smějí,
pískat v kostele
se ještě nenaučily.
A dnešní kázání
je takové divné:
DIES IRAE
DIES ILLA
TESTE CHARYBDA
CUM SCYLLA

***

Snad si Tvůj dům ti dva nepletou
s domem veřejného stravování
na opačném konci obce.
Nebo se jim, původně nepozvaným,
dostane přijetí na hostinu
namísto těch, co vždy mají
plno jiných starostí?

***

Ale je také možné, že
právě tito dva sloupové
Tvého domu
si jen přišli
nanečisto vyzkoušet
svou diamantovou svatbu.

***

Zdola i shora
kořenem Tóra,
dech Ducha čistý,
proroků listy!
A co svět světem,
Pane, tys květem.

***

Noc ke dnu dne se snáší
po temeni tmy.
Svítá.
Je tu ona, milost,
která zapouští své kořeny
do kamene srdcí našich,
skrytá.
Duše stáčí
víno mlčení.

***

Synové svatého Františka
jdou za pojízdnou mlátičkou
jako kráčející sochy.
V dětství jsem běžel přes potok a pole,
abych viděl poprvé v akci kombajn.
Prvního františkána jsem však
u nás potkal až o čtyřicet let později.

***

Sázíme stromy,
které nás přežijí,
ale nejsme tu proto,
abychom přežívali.
Jsme tu jen na chvíli,
ale strom naší naděje
má vrůst do nebe.

***

Víme, komu jsme uvěřily
a kdo jediný panuje
nad tlukotem našich srdcí,
říkají prozíravé družičky,
běžíce naproti Ženichovi.
Víme, že přichází,
ale nelze naň jen čekat
jako se dnes
v přešlapování mysli
čekává na Godota.

***

Současní mudrcové pohrdají horizontální zbožností,
raději nám předvádějí svá cvičení u vertikálních tyčí.
Matko bez poskvrny hříchu počatá,
Matko nanebevzatá,
oroduj za nás.
A to i tehdy, jsme-li i my
jako ti současní mudrci.

***

V kravíně jsem měl nejraději chvíli,
kdy zvířata už uléhala a přežvykovala,
a já jen vysypával chodbu vápnem.
Cestu, pouť k Matce Páně
začněme odsud,
bez palmových ratolestí,
v rukou se stvoly kukuřice.

***

Váhání jako nad propastí,
přitom dole je jen potok.
Ale i tak je důležité
nedívat se dolů.
Sníh mizí při oblevě
a na dřevěné lávce
snadno lze uklouznout
bez podané ruky.

***

Bloy, básník z předminulého století,
říká, že všechno utrpení jednou pomine,
ne však to, že jsme trpěli.
Hle, pokora neokoralého srdce.
Čeká už jenom na Nebe? Nevíme.
Ale ona ví, že Nebe není špatný vtip
ani atrakce pro turisty.

***

Jazyk za zuby?
Hůře však lze udržet
srdce za žebry.

***

Kam půjdu, až umřu,
kam umřu, až půjdu?
Celé mé nitro
krouží kolem,
stěny vlastního domu
padají na mne.
Pomoz mé nedůvěře.

***

Ptali jsme se
po domu dům,
nešlo-li by tam
ještě umřít.

***

Děti, samy už v důchodu,
se za ní objeví jednou
za uherský rok,
dávno už odhlídala
všechny vnuky.
Jak si na stáří nezoufat,
a v čem je pravá útěcha?