na další stranu
Dušan Spáčil
Divoké víno mi před deseti lety doporučil Karel Sýs. Objevil jsem, že Divokým vínem je obrostlá jedna z posledních pevností poezie u nás. A tak jsem v ní už zůstal. Pevně doufám, že ji s jejím zakladatelem - podivuhodným faunem Ludvíkem Hessem v čele - ještě dlouho uhájíme.
MALÝ PRINC
(Míšovi a Kubíkovi)
Jakpak se strejdo dělají děti?
I sakra hochu - jak bych ti to řek?!
(Musím sestoupit hlouběji do paměti
tam kde jsem nebyl už celý dlouhý věk)
Jak asi tušíš - chce to mít mámu s tátou
čeká je práce jak stavět chrám z kostek lega!
A když chtěj´ udělat i holku rozesmátou
tak je to přijde - klidně i na pár mega!
Nemůžeš ale koukat na výlohy
a reklamace dětí nikdo nebere!
(Někdy jsou křehké jak pavoučí nohy
a jindy s nimi nepohneš heverem!)
Dělat děti je zkrátka pěkná dřina
asi jak dát se na práci na statku!
Jenomže hochu - nedá se to jinak
jinak je lepší hodit si oprátku!
Protože když vše jde od desíti k pěti
- maminka s tátou zatáhnou roletu
a v kosmu zase zacvakaj turnikety
a malý princ pak zachrání planetu!
HOUBELEC
Už to začalo!
Šikují se u cesty pod strání,
rudé klobouky a nadité pochvy!
Jsou jich tam snad stovky!
Já zase viděla kozáky!
Pod těmi osikami v Hájku!
Nohy jak fotbalová jedenáctka,
maso pevné a pružné,
to by bylo pošušňání!
Ale fuj, madam,
že se nestydíte!
A bacha,
když už tam půjdete,
a ztratíte hlavu,
(nebo dvě),
ten další může být satan!
Jo, v lesích už zkrátka není bezpečno,
včera jsem o tom četla v novinách.
Když je jich tolik,
bude válka!
A ti kozáci furt jdou,
klobouk za kloboukem,
noha za nohou…!
Bataliony,
už obkličují naše
lidičky.
Ještě že mají všechny ty tanky,
děla a rakety,
a kalašnikovy!
Jenomže sousedko,
to je marný,
spory už chrastí v zásobnících trubiček,
a v pochvách bedel je poplach!
Hřiby pak zahřímají, muchomůrky zamoří,
i ryzci půjdou do rizika,
jen klouzci doufají,
že vyklouznou.
Ale ti rudí křemenáči,
jsou jako kámen.
Jde z toho hrůza, ne?!
Ale houbelec!
Pamatujte madam,
u nás
se už na každou vaří voda!
|
