na další stranu
Dušan Spáčil
ÚPLNĚK
Za vraty stojí podvraťák a vyje,
vyje a kouká se na měsíc,
A někdo vůbec neví, která bije
a jinej si vzdychne - no těpic!
Ten, co vzdychá, ten už taky poznal,
že mnohá cesta není přes náves,
a že láska dovede být hrozná,
neb život i pro psa dovede být pes...
Co ten čokl na tom nebí vidí,
vždyť by se mohl válet na seně?!
Jenže my jsme jenom hloupí lidi:
a jemu luna voní po feně!
Pes se jen kochá tou opojnou vůní,
a je to vášeň bez trapných katastrof,
přesto věř pejsku - lepší je být u ní,
za pár dnů totiž na nebi bude nov.
BÍLÁ SOBOTA
Dát sbohem světu,
Zašeptat amen?!
Spíš kašlat na pietu...
A odvalit kámen!
LÍNĚ
Jeden pán z vesnice Líně
Nesedí s rukama v klíně
Jakmile má chvíli padla
tluče s nima do zrcadla
Má totiž hlavu jak dýně
PRAVDA
(Vladimíru Vysockému)
Až budeš hledat pravdu, dej se támhle vpravo,
je to u stanice metra Letňany,
je jich tam teď tolik - více než je zdrávo,
a to další budou ještě někde schovaný...
Občas ňáká pravda, či lež její sestra,
navrhne, že by se mohl načít sud.
A pak je tam živo - společnost je pestrá,
však je každá pravda odněkud.
Je tu pravda hochů, co nemaj rádi svědky.
Pravda pomalých, co myslí po staru.
Pravda pavlačová, pravda naší Bětky,
šminkou upatlaná pravda bulváru.
Je tu pravda chudých, s tou se občas zdravím.
Pravda peněz, jíž tak hezky voní kapitál,
Jinou chceš mít z krku, ba i perem pavím,
třeba pravdu idiotů, kterým ses dřív smál.
Sedává tam pravda novinářské fráze.
Pravda brožur a programů partají.
Pravda úspěšných, co mají doma bazén,
pravda sousedů, co bazén nemají.
Potkáš tam i pravdu z neúspěšné mise,
pravdu montérek a těch, co chodí v saku.
Pravdu právníků, již najdou všechno v spisech,
I pravdu bohémů, co mají ji jak z praku…
Nakonec prozradím ti: taky jsem tam hledal,
s jednou krásnou pravdou chtěl jsem léta prožít.
S čistou nezáludnou, tou jak míval děda,
dávno už tam není – je na pravdě boží.
SEN NOCI ... JÁNSKÉ
„Hrozně chrápeš!“
Zamlaskala - a nic
jen z tunýlku úst
vyjel dlouhý vláček sliny...
Otočila se k němu,
baterkou posvítila dovnitř,
přes hladovou zeď zubů.
„Jasně, vedle jazyka
trčí ocásek!!“
Zatahala...
Byl to dlouhý sen,
mladý a růžový,
„Ten by skončil až k ránu,“
pochválila se
a štítivě odhodila
chladnoucí exemplář do koše.
Resuscitaci
ukončila
francouzským polibkem.
Otevřel víčka,
blanky na očích se ale dosud
nerozpustily.
„Kamilo?“
Jmenuje se Jarmila,
ale tvářila se,
že neslyší.
GAGARINŮV NÁVRAT
Pořád to píp, píp ,píp, píp
nad Sibiří i nad Paříží,
tuhle to nahlásil i známý V.I.P.:
„Prý se sem z vesmíru zas něco blíží!“
Hvězdáři z Greenwiche se tváří jak Pythie,
rameny krčí i u nás na Kleti,
„Nějakej podivnej tenhleten ítý je,
v tomhle snad lítali - jedině Sověti!“
Omšelá bambule se kutálí z oblohy,
na matném povrchu pár písmen se skví -
napsal je ruský zloun či imigrant trojnohý?
dokonce i v NASA jsou náhle nesví....
„Chápejte, experti jsou dávno v důchodu,
a tak se půl světa před Rusy klepe!“
EU však zjistilo, že pro strach není důvodu,
není tam SSSR je to jen CeCeCePe!
|
