literární časopis založený v roce 1964

Oldřich Damborský

SONET O MODERNÍM PODZIMU

Do mlhavého večera modré světlo počítače,
na skype a facebooku vášnivé rozhovory,
zatímco na vlhkém akátu se choulí ptáče
pár týpků kouří marjánku, dopíjí flašku od Cory.

Éterem zní hip-hop, funky a taky trochu rap,
užít pátečního večera fest a jen, co to dá,
nejít podle středověkých vyšlapaných map,
na vřetena oranišť nářek harmoniky usedá.

Je Jeseninův podzim, tak trochu bujarý a tklivý,
s básníkem Sergejem si už málokdo hlavu láme,
pár digifotek s mojitem a hezkou holkou a Ámen.

Proč ne, zkusit čtvrtý rozměr a desáté divy světa,
vysmát se podzimu, vzývat paprsky z žlutých listů,
tato noc a život přece patří skeptickým optimistům...

SLUNEČNÍ PIHY

Šedý dým natě, modrá hroznů Vavřince,
bílá racků obláčků, rezavá stébel lišek,

ó, tvůj polibek chutná jako kořalky kalíšek,
až dostaneme se na lásku, co má tvrdé jadřince.

Krajinou se táhne svatební vlečka paní mlhy.
Uletělo Léto a všechny ty na tvářích milenek pihy...

JEDEN Z ÚDĚLŮ

Přijímám jeden z údělů,
že nemáš bělostná křídla andělů.
Přijímám jeden z údělů,
že někdy jsou tvá slova podobna šrapnelům.
Přijímám jeden z údělů,
že stébla tvých zápěstí jsou podobna úbělu.
Přijímám jeden z údělů,
že otáčím se za tebou jako za bledými lístky podbělu.
Přijímám jeden z údělů,
že z tvých vlasů pšenice si lepší den namelu...

BÁSNIČKY

Když mne opustí milenka,
básničky zůstanou.
Když na mne přijde smuténka,
básničky zůstanou.
Když mne opustí veselost,
básničky mne zharmonizují,
Když z přátelství zbude jen kost,
básničky mne novou energií nabijí.
Písmenka jsou čmeláčci,
písmenka jako dubnové přeháňky,
jdou za mnou, tam, kam chci,
chytám se jich jako dívčí oháňky.
32 znaků,
co poví všechno o světě,
dají mi nekonečnou volnost ptáků,
i v zimě voní po létě...