na další stranu
Oldřich Damborský
PO SVATÉ ANNĚ
Už je týden po svaté Anně
chladná jsou rána orosená
probouzíš se vedle mne dívka žena
slunce se zase začíná sklánět
Po strništi běhal jsem kdys´
a husy vodil bičem z provázků
teď tu máme jiný zeměpis
však stále se myslí na lásku.
Na tu hořkosladkou bosorku,
co chutná jako zelené blumy
a je svůdná v chladu i na horku
a pěkně to s námi koulí, umí.
Je po svaté Anně, pole rozorané
a sličná dívka ti řekne: Dobrý den pane...
ŘÍJNOVÁ
Mlhy se válejí jako hetéra
co má tisíc nápadníků
tmavým lesem šel jsem za šera
myslil na tvá ústa fíků.
Úvozem se linula zlatá řeka
a kukačka sčítala každý krok,
kdoví co nás dva ještě čeká
však neptám se co bude napřesrok
Stříbrné pápěří létalo povětřím
přes léto jsem si teplo něhy našetřil
a teď si beru je půjčka za oplátku
Hoří ve mně ještě oheň křišťálový
v mysli tvé dvě holubice lovím
ten symbol zamilovaných tu zkratku
NEOPAKOVATELNÉ CHVÍLE
Mám rád ty chvíle
kdy venku drobně mží
duše má zaměřuje světlé cíle
a rozvírá se padák záložní
a to je ta pravá
chvíle lebedit si v posteli
a číst sbírku básní
co prosvětlí celý bit
kdy všední den je nedělí
na okamžik se zasnít
a mít srdce jasné
jako malachit
PODZIMNÍ MOMENTKA
Pápěří se loudá povětřím
čepele listů náhle zrezivěly
do svých cel schovaly se včely
ztratil se jas slunečních kadeří.
Stěny štípaného dřeva poskládané
kolem celé mé staré chalupy
mraky plují jako bludné šalupy
nebe co je hvězdami vyšívané
Rezavý pes vrní si za pecí
na stole chleba s máslem a čaj
venku mne vábí luna Lorelaj
abych šel to dálkou s procesím
za chimérou jež Mamon nazývaj
já jen řeknu: V jiných očích uviděl jsem ráj...
ULÍTLÝ SONET
Dnes jsem nic nenapsal
a snad zítra asi něco napíšu
to mi má Múza dělá naschvál
zavolám si nějakou gejšu
Její vlasy přirovnám k havraním
a její oči k modrému lnu
nepůjdu spát půjdu hned na ranní
z vyhřáté betle vyklouznu
a nechám ji mdle ospalou
ať sama uváže si pásku u kimona
a nebudu se ptát jaké jméno má
až bude zapadat slunce nad skálou
budu jí mávat papírem s básní
ona se krásně usměje a něžně zasní...
|
