na další stranu
Petr Žantovský
POSLEDNÍ BÁSEŇ PRO KARLA SÝSE*
Batalion politruků zaplňuje náměstí
Občané účastní se s radostí doslova povinnou
Na balkon vstoupí hlavní z nejvyšších a poučí nás
jak vděčně skrápět slzami štěstí
tuto dobrodějnou chvíli kterou smíme zakoušet
ačkoli jsme se o ni nijak nezasloužili
Ba právě naopak: mnozí se bránili
celému tomu zázraku
Jiní mlčeli hleděli do mraků
Jiní se báli a ještě jiní hrozili pěstí
Tolika dober není nám třeba
Stačil by chleba Nač hermelíny z kober?
Nač zlaté nárazníky když je beztak skryje krev
těch nepřičinlivých
až pojedou tudy vrchnostové sklízet hněv a vřavu
a neslyšné díky za kutálku cestou na popravu
pro ty kteří nechtěli tu válku
Válka však byla skutečností
Nikdo ji nevyhlásil Nikomu nebyla vyhlášena
a přece do všech světových stran
prchají andělé strážní nad lány kostí
když pochopili že je nad představu jejich
a že někde jinde se teď stanovuje její cena
Válka je dobrá leda na trávení
u představy nul které ji vedou
a i těch které se přelévají na konta
Už jenom ze zvyku se místu dotyku
doposud říká fronta
Na smrt nebo na život?
Ví o tom trpěliví čekatelé jiných front?
Tu na jídlo tu na Seiferta?
Dnes už jenom na patrony Drobet menáže
A třeba taky zvony z dálky
až Bůh ukáže na toho neb onoho
nasliněným prstem v klotovém rukávu
Už není na výběr jdeš-li si pro sten
Nebo pro slávu.
V takové chvíli je na tom nejhůře vždy básník
Vidí za stíny věcí a slyší za ticho slov
Měl by vypovídat pravdu i když žádná nezbyla
A s duší motýla udržet krov té stavby křivolaké
která ční tu nade všemi
Nikdo se ho neptá a on odpovídá přeci
byť už němý
Dezertér z tohoto bojiště
a dobrovolník pro příště
bude-li jaké
--------------------------------------------------------------------------------------
*Jednou za čas, tak dvakrát do roka, otiskoval moje verše Karel Sýs v týdeníku Literatura-umění-kultura. Tato báseň je poslední, kterou už jsem mu nestihl poslat. A když jsem ji psal, nenapadlo mě, jak moc je i o něm.
|
