na další stranu
Ester Nowak
(P)OHLED
Jsme rozpoznáni...
Počínaje
ultrazvučným zápisem
přes budoucnost
věštěnou z asfaltu
kávové sedliny.
A kdo ví, kolik
ti dali jmen
ti přes křížovou cestu
ti za prahem.
Posílají
- kdykoliv je třeba – jednou
za čas
gramofonovou desku
podoby
ufa bez hranic.
Nemíjí se.
Jen (p)ohledem.
JEDINÉMU
Oblaka naříkají...
Oblaka.
A je tu země.
Nic neříká.
A jsou tu lidé.
Stále se ptají
kudy…
kudy ty kapky deště...
Ne, slzy.
Slzy ne ještě!
Již ne.
A na co se Tebe,
Bože,
budu příště ptát?
Ty, Srdce mého srdce.
PROMĚNY
Krajina Chcíplý pes.
Není to podzimem.
Šedivý soumrak domů,
to je jen vnější zvěst
o podobách
mrtvého života.
Za zdí se kdosi krčí.
V kurníku
slepice snáší blahobyt.
Je těžké, vyjít.
Krmíce dojné sny...
a kostely jsou
o všedních dnech
prázdné.
Ale přece snad...
tam kousek za vsí
umírá dým.
Poslední, další
popel tvého já.
Vítr a Plameny.
OD-PAD
Nebylo by třeba
se mučit.
I láska má svá pravidla
a půjde-li svou cestou,
nepomine návěstní světla
v pustině.
Na déšť neprší
další déšť. Neboť je-li
plášť z jednoho kusu
látky, nač jej přikrývat,
aby byl celý.
Ne, neunikneš.
Vše ostatní je zášť
a je-li proti sobě -
nač tolik pokory?
VYPLAZENĚ
Zlo vylamuje
slova z úst.
Šlape si na jazyk.
Sss-
Přichází blesk
a potom hrom.
Požaduje důkazy.
Významy válcuje
bezpáteřním hřbetem.
Nic na duchu.
Vše na těle.
TOMU, KDO VÍ
Jezero je hlubší;
Voda fontány
vyvěrá z jiného pramene.
I nebesa pojmou
více prostoru
než doposud.
Jsi odpoután.
A nejen v tobě
strašná míra svobody.
Dal jsi.
Ale ...lhal bys, říkaje
že nebyls i obětován.
Kdo to byl?
Láska to Byla.
|
