Ester Nowak

(P)OHLED

Jsme rozpoznáni...
Počínaje
ultrazvučným zápisem
přes budoucnost
věštěnou z asfaltu
kávové sedliny.

A kdo ví, kolik
ti dali jmen
ti přes křížovou cestu
ti za prahem.
Posílají
- kdykoliv je třeba – jednou
za čas
gramofonovou desku
podoby
ufa bez hranic.

Nemíjí se.
Jen (p)ohledem.

JEDINÉMU

Oblaka naříkají...
          Oblaka.
A je tu země.
Nic neříká.
A jsou tu lidé.
Stále se ptají
kudy…
kudy ty kapky deště...
Ne, slzy.
          Slzy ne ještě!

Již ne.

A na co se Tebe,
Bože,
budu příště ptát?

Ty, Srdce mého srdce.

PROMĚNY

Krajina Chcíplý pes.
Není to podzimem.
Šedivý soumrak domů,
to je jen vnější zvěst
o podobách
mrtvého života.
Za zdí se kdosi krčí.
V kurníku
slepice snáší blahobyt.
Je těžké, vyjít.
Krmíce dojné sny...
a kostely jsou
o všedních dnech
prázdné.
Ale přece snad...
tam kousek za vsí
umírá dým.
Poslední, další
popel tvého já.

Vítr a Plameny.

OD-PAD

Nebylo by třeba
se mučit.
I láska má svá pravidla
a půjde-li svou cestou,
nepomine návěstní světla
v pustině.
Na déšť neprší
další déšť. Neboť je-li
plášť z jednoho kusu
látky, nač jej přikrývat,
aby byl celý.
Ne, neunikneš.
Vše ostatní je zášť
a je-li proti sobě -
nač tolik pokory?

VYPLAZENĚ

Zlo vylamuje
slova z úst.
Šlape si na jazyk.
Sss-
Přichází blesk
a potom hrom.

Požaduje důkazy.

Významy válcuje
bezpáteřním hřbetem.

Nic na duchu.
Vše na těle.

TOMU, KDO VÍ

Jezero je hlubší;
Voda fontány
vyvěrá z jiného pramene.
I nebesa pojmou
více prostoru
než doposud.

Jsi odpoután.

A nejen v tobě
strašná míra svobody.
Dal jsi.
Ale ...lhal bys, říkaje
že nebyls i obětován.
Kdo to byl?

Láska to Byla.