literární časopis založený v roce 1964

Zora Wildová

BERÁNCI DUCATÍ

Modravá nebe pláň a na ní dvé zrozeňátek,
dvé ranních pacholátek
beránčí drobotiny z mlžné cupaniny,
máte to?
A když slyšíte, jak tam nahoře docela neslyšně,
ohromně tlumendo
klape to?
Kde ohrádky ani chlívky neznají,
kde jen pobídnuti předpovědí počasí
po jednom nesměle vzcházejí
nadýchané chomáčky stříbřisté vatičky,
beránkové maličtí.

Když vyrazí, aby se ještě trochu napásli.
Aby spásli ten nejšmolkovatější blankyt,
jaký lze ve světě najít.
Táhnou pomalu oblohou,
jelikož bez nohou jít rychleji nemohou.
Šinou si to houfem po právě orosené louce.
Moudře uškubávají svěží pažit
z té nejšťavnatější vodní páry,
beránci ještě ne kadeřaví, beránci ještě ne chundelatí,
ale užtoužící po obrovských huňatých kožiších
beránkůurčených ke stříži.
Avšak jsouce
teprve jehňátky ve stratosférické mateřské školce
oblačné podoby tatíčka skopce,
valí se opatrně, neboť patrně nepatrněs kopce.
Hrnou se z místa na místo
tam, kdežízníce cítí přetékat korýtko.
Výzorem každé jiné,
amorfní a proměnlivé,
a v tom jedno jako druhé jsouce jedním druhem.

Ovšem ne každý beránek zůstane navždy beránek.
Některý beránek nebude vůbec nikdy
zrovna nějaký beránek.
Totiž mnohý narostlejší beránek,
věc ani tam nahoře ne nevídaná,
bude prostě za berana.
Kdežto malý a něžný beránek bude spíše za ovečku.
Čisťounkou, bělounkou,
líbeznost a nevyzpytatelnost sama.
Ale copak taková ovečka, copak může mít za lubem,
když nijak uvázaná, když nespoutaná,
když i ve vzorně vyrovnaných řadách svobodná a volná,
putuje jenom zvolna
průzračným azurem?

Neboť ta ústrky nebe doposud nepoznala!
Ta nespravedlností nebe nedosti otrkaná,
bývá čas od časuvelkým beranem dostižena
a surově berany, berany duc potrkána
a od ostatních daleko, předaleko odehnána.
Aby skončila vlčkem větrem jako svévolně zatoulaná
na kusy roztrhaná
a pak byla před zánikem spasena
těmi nejhladovějšími ze svého plemena
kanibalsky spasená.
Tak to se stává,
jakmile pastýř slunce včas neostříhá
svého oblačného stáda.

SPÁNKU, KE MNĚ!

Kdybych si mohla dovolit
vlastního pejska si pořídit,
určitě bych mu dala jméno Spánek.

Samozřejmě nesměl by být příliš veliký,
protože rovněž já jsem vzrůstem spíše malá,
takabych toho taškáře,
který by mě tuze rád za vodítko tahal,
svou muší váhou ještě v poho zvládla.
Ale to se rozumí, že bych ho pouštěla i na volno
nějaké to sprintérské kolečko
si šíleným fofrem kolem mě oběhnout.
A kdyby se při tom přece zaběhl a se mi vzdálil,
kdyby se mi kdovíkam ztratil,
volala bych na něj, Spánku, kde jsi,
Spánku, ke mně, Spánku, vrať se, Spánku, zpátky!

A on, soužitím se mnou a výzvami k součinnosti
často častovaný
a povely např. Spánku, sedni!, Spánku, lehni!
ke káznicepovaný,
by se po hoďce připlazil tou hoňkou
úžasně občerstvený
slíznout si temínkem své uřícené hlavy
moje žehnající pohlazení.
A pak už bychom spokojeně nakráčeli domů
do zejména jeho
žlutého aútulného sídlištníhodomu.
Tam bychom žili skromně,
napřed já, on až dlouho po mně.
Pečovala bych o jeho blaho a sledovala, co on na to.
Každý den bychom podstupovali
dvoufázový trénink
střídavého vybíjení a dobíjení sil
do další etapy dosahování
ještě zdravotně nezávadné únavy.
A nedal by mi pokoj ani v počasí,
že člověk nemít psa,
nikdy by se do té psovské sloty sám
dobrovolně nevyhnal,
ovšem já obětavě podléhám
jeho přísavnými psími pohledy
mi podsouvaným myšlenkám,
že ať se rychle zvedám, jinak že se nezná.

Neboť venku za dveřmi se mu do šíře i dáli otvírá
jako kdyby pouze pro něj stvořená
ničím neohraničená olympijská aréna,
kde se musí ukázat, kde si musí dokázat
že je ten vždycky a ve všem prga,
kde se musí světu rozdat, kde se musí strhat
a kde taky tlapky dostávají prvotřídně zabrat.

Aby až navečer, opět v teplíčku ústředním topením,
vlahou koupelí a mým láskyplným jeho bolístek
mu pofoukáním vyhřátého domova,
si po celodenním vyšťavení a půstu
svlaží a nacpe břich
a do kouta se zemdleně odvalí
a odtud bude s rozkošnicky přivřenými víčky
střehnout, kdy nadejde ten kýžený okamžik
a já se uložím
ke mnou toužebně očekávanému spánku
ve své voňavé čistě povlečené posteli,
aby mohl rovnýma nohama ihned hupsnout na mě;

ó, jak budeto vzápětí nastalé dvojhlasé oddechování
slastné,
když my dva spolu v jednom chumlu, chumlíčku
současně usínáme.