na další stranu
Oldřich Damborský
CHYBÍŠ MI
Chybí mi ty zlaté časy kdy jsme spolu ve tmě tančili
nedbali jsme na počasí přeháňkové kapky křepčily
Chybí mi tvůj úsměv do podkůvky
kdy jsme se rozněžňovali sametovými slůvky
Chybí mi tvé štíhlé prsty klavíristky
když jsme se povzbuzovali hedvábnými stisky
Chybí mi tvé černé havraní vlasy
kdy svět rozkvétal do nevýslovné krásy
Chybí mi tvé pulzující dobré srdce
jakoby vyšlo na západě jitřní slunce
Chybíš mi celá
pozemská žena s křídly Archanděla....
ZIMNÍ PASTORÁLE
Krajka ledu kolem břehů
toulavé říčky Trkmanky
máš v očích zvlhlou něhu
a ňadra - dva dalamánky
Černé vlasy rozevlátých vran
někde kolem kostelíka
andělská křídla jako od varhan
slova vylitého medu a mlíka
Mrznou vinice kolem Kácarů
hopkající vrabci dělají čínské znaky
vítr zadul na skleněnou fujaru
a ty jsi skryla po polibku rozpaky
Nestyď se za svou první lásku
vždyť vánek musí foukat
nejsi jen milá tvářička na obrázku
ale máš duši žhnoucího léta...
POTÉ
Pokoj tone v polotmě
jen cédéčko Enriqua Iglesiase
je slyšet
ta písnička je o tobě a o mně
hvězdy na obloze hladí se
doteky z plyše
Ležíme vedle sebe
vše co jsme důležitého chtěli
řekli jsme si doteky
nač slova zbytečně plamenná
měli jsme v sobě nebe
všechny trable spadly do řeky
dozníváním ti hladím ramena
VINNÉ SKLEPY ZA ČASŮ KORONAVIRU
Opuštěné jsou jako Kristus na kříži
mezi vinohrady v zahradě Kravihorské
není komu nalévat zářivé víno portské
prázdné frejdy jen studený vítr překřížil
Pryč je halasný smích vinných turistů
žádný se neptá kolik má víno kyselinky
neťukají o sebe jiskrné oči jako plné sklínky
neuslyšíš hrát ve vyšívané košili cimbálistu
Jen občas uslyšíš černou vránu na starém akátu
jak do chladné zimy zaskřehotá své requiem
však staří vinaři čistí víno se slovy: To přežijem
zase koštýře budou rozlévat tu sluneční sonátu..
OBLÁČEK ZLATAVÝ (P.F. 2022)
Zase se blýská na lepší zlaté časy
zase jeden rok uplynul jako dým
však ať náš optimismus nic neuhasí
a k tomu nám žehná svatý Jeroným
Možná budeme mít míň penízků
a drahota bude útočit ze všech stran
ale v parném dnu sedneme si pod lísku
a budeme popíjet modrý portugal
A svou lásku budeme hýčkat na klíně
a hladit jako oblé kopce Pálavy
pravda života je v ženách a ve víně
a nad nimi se vznáší obláček zlatavý...
|
