na další stranu
Petr Prokůpek
SKUPINA CDZ – B
seděli jsme v pokřiveném oválu
na pohodlných křeslech
v knihovně psychiatrické nemocnice
schizofrenici já a jiní pošahanci
s námi zkušený terapeut
kterému se nedařilo
rozbít to ticho
psychedelické ticho
patvary v mé hlavě
a sladká chuť na jazyku
rozpínající se a praskající cysty
uvnitř pochroumaných obličejů
„Petře vy jste tu nový řekněte nám něco“
ani náhodou ty zmrde
včera jsi mě pronásledoval až k mému domu
a koukal ses jak spím
dívám se do země
malé perličky se kutálejí zespod
ušlapaného koberce
a z monitorů na stolech vylétají
bzikotající kolibříci
ovál se začíná zmenšovat
ticho přerušuje občasné pokašlání
jednoho umaštěného syfla
nikdo nevydá hlásku
máme strach
mohlo by se to zvrtnout
můžeme se tady navzájem ukřižovat
hledám na zdi Ježíše
je pryč
ukradli Ježíše
jeden z kolibříků mi šeptá do ucha
ponouká mě
sladká chuť se změnila na slanou
přistihnul jsem se že pláču
„Petře vy pláčete?“
co ti je do toho ty zmrde
místnost polyká celou skupinu
chtěl bych někoho zabít
stačí si vybrat
zasraní kolibříci nemůžu se soustředit
to ohlušující bzučení
našeptávání
v krvežíznivém tichu
„Tak zase v pondělí“
ukončí terapeut sezení
všichni beze slova odejdou
jen já si ještě malou chvilku
prohlížím knihy
LÍBILO SE MI ŽÍT
v novém bytovém domě
který postavili místo staré
destilerky nad muzeem
mojí oblíbené whisky
ve Smithfieldu kousek
od řeky Liffey
v malém bytě
v pokoji se dvěma Španělkami
na nafukovací matraci
chodily přede mnou v kalhotkách
a v tričkách bez podprsenky
přitom stačilo zajít dolů
na prohlídku kde
se pohybovaly figuríny
z osmnáctého století
a já se od nich naučil pít
Jamesona s brusinkovým džusem
jednou mi ti panáci nakukali
abych opil ty dvě holky pomocí
jejich lektvaru a já to udělal
celá Bow Street nám tu noc
patřila
TOLIK KRVE
Dneska přede mnou
spadnul kluk
o rok starší než já
na zem
s epileptickým záchvatem
rozrazil si hlavu
ležel tam v kaluži krve
a já řval kolem sebe
sanitku sanitku kurva sanitku!
Byl to alkoholik
a chtěl se co nejdřív uchlastat
zatěžoval systém
nebyl očkovaný
bez řidičáku
s novým mobilem
děti na střední
manželka v prdeli
mládí v prdeli
Dlouho byl mimo
když se probudil
koulel očima jako v animáku
nevěděl kde je
kdo jsem a co je
to za svět
Mladá partička záchranářů
ho přivedla k vědomí
a odvezla do nemocnice
kde podepsal revers
vrátil se domů
a pokračoval
ve svém
plánu
SPIRE
Hrál jsem na kytaru
na O‘ConnellStreet pod
Dublinskou stříbrnou jehlou
admirála Nelsona
Před sebou futrál
a v něm pár drobných
Bylo září a blížily se mé
narozeniny
V igelitce vedle
láhev poitínu aby
mi nebyla zima
Dlouhou dobu mě pozorovala
malá holčička
Byla sama
Říkal jsem si co tady
dělá?
Znervózňovala mě
Nepodával jsem dobrý výkon
a zrovna když jsem hrál
Nancy whisky začali se
mi prsty vplétat do
strun
Byl jsem vyděšený ale
nešlo utéct
Prsty ruce a pak celé mé
tělo zůstalo v kytaře
opřené o spire
Holčička přistoupila a
rozechvěla jemně struny
do podzimního irského
slunce
ZKUS TO
když jsem se chtěl setkat
s Virginií Despentes
musel jsem do Nancy
do nenáviděné Francie
doufal jsem že se spolu
vyspíme a já nahlédnu
pod pokličku její tvorby
když jsem přicházel ke
knihovně univerzity v Nancy
po Rue Madame de Vannoz
viděl jsem na houpačce
dětského hřiště povědomou
blondýnku v kozačkách
s vysokým podpatkem
a cigaretou v puse
byla to Virginie
a já se rozhodl ji oslovit
posadil jsem se na houpačku
vedle ní až se trám nad námi prohnul
a vyndal z batohu její knihu
Dítě apokalypsy
„podepíšete mi ji?“
zeptal jsem se
vyfoukla kouř
podívala se na mě
a já si prohlídnul její strhaný obličej
touha po sexu s ní mě opustila
„přijďte do knihovny“
odpověděla a fákla mě po svém
vnutil jsem jí knihu i s propiskou
znovu se na mě podívala
najednou jsem neměl co říct
všechny ty roky hledání Virginie
byly jako mlácení prázdné slámy
TĚHULE
Tahle holka
měla hezký
obličej
trošku při těle
sexy vlasy
chtěla pořád
jen šukat
nic jiného
jen šukat
šukat a dítě
pořídíme si dítě?
šukat
šukat a dítě
jako kdyby to
spolu nějak
souviselo
VÍDÁM JI U POPELNIC
o něco starší než já
bývalá prostitutka
s dokonalým tělem
z vedlejšího paneláku
moc dobře o mně ví
nedokážu skrýt zájem
dává mi najevo odpor
svou sexy chůzí
svým pohledem
kolik čuráků musela
v životě vidět
o jednoho víc nebo míň
určitě nejsem jediný
v téhle ulici
kdo sleduje
jak vynáší odpadky
bývalá prostitutka
vím že už to nedělá
říkám si že bych
jí zaplatil cokoliv
jen aby mnou tolik
nepohrdala
SIR PETER
Byla to strastiplná cesta
na východ Anglie do Durhamu
měl jsem čtení na UstinovCollege
za ubytování a stravu
jako sklenář jsem ocenil
všechny ty okna v cihlové zástavbě
a studenty co hltali každé mé slovo
dostal jsem i láhev Jamesona
problém byl v tom že všichni
přemýšleli co jsem chtěl říct tímhle a tamtím
na konci měli milion otázek
a já už měl něco upito
nedokázal jsem je svými slovy uspokojit
ani poslat pořádně do prdele
přemýšlel jsem jak se dostat
co nejrychleji zpátky na letadlo do Londýna
jenže jsem odpovídal a odpovídal
a celé to nedávalo smysl
jen ovocná chuť irské whisky
byla skutečná
a zelená louka před hlavní budovou
přes kterou jsem druhý den odcházel
ZNÁMOSTI
naučil jsem se vědět
kdy to přijde
kdy a jakým způsobem
od tebe odejdou
znám ten pláč
smutný tanec
při kterém se pletou
nohy
vzdalující se boky
mihotavým hlasem
obnažující se marná
rána
a
noci
kdy přijde jiná
ŠÉFÍCI
dělal jsem v kuchyni
pořád nám tam někdo
posílal panáky
nikdo se nepřišel zeptat
nejste náhodou alkoholik?
nedělá vám pití problémy?
byl to můj nejlepší job
s tou nejlepší partou
klucí z Bangladéše
Polska a Irové
všichni jsme lili
a dělali to nejlepší jídlo
široko daleko
nebyl nikdo
kdo by nám to zatrhnul
dokud jsme byli dobří
mohli jsme si dělat
co jsme chtěli
a my byli nejlepší
|
