na další stranu
Marie Kofroňová
text není redakcí korigován
MYŠLÉNKA
Měsíc
jak kuře vylíhnul se
v hlavách křehkých bříz.
Na štíhlých nohou
s drápkem v zemi
- z tak bílé skořápky
za ušima křááp - asi
myšlénka …
Z pravěčnosti hvězd,
co neshoří?
- - -
Je po Vánocích
(Hromnice jistě budou…)
… jen ještě rozjímají,
co stihly nedoříct.
A my, po Novém Roce
po tmě zpytujeme spěšně,
kolik nechat kočkám mléka rozlitého
a co již neutřít
zatímco
víno Dočasu tiše
Dozrává. - - -
ŠTĚSTÍ
12.7. 2021
Štěstí snad spí. -
Alespoň dnes
nechodí tedy po horách.
Mělo ušlapanou cestu
dětských snů.
Když bdí,
o všechno přichází.
Pro Tebe.
ROZKLÁDANKA
26. 7. 2021
Snad je to jen pýcha.
Strážit anděly.
Zatímco lehce chodí,
pokorou.
Po špičkách
kolem duše – to aby nezatěžkla.
Do bláta,
hlíny uplakané…
Jinak nemohou a Ty
tykadla křídlům vymýšlíš.
Spása na světelných stopách.
SLAVNOST VĚTRU
Břízy podaly mi ruce.
Však znaly příliš
nebe nazpaměť.
Bože můj, odkud to hoří
k zemi
Nezištně
tak tence?
Pokorná moc
do dna
šesťáčkem podzimku
prolomit,
prolomit
se Srdcem na dlani :
nezná, co je nahota.
Poslední peníz
Rájem poslaný.
ČTENO Z ČERVÁNKŮ
27. 2. – 3.3. 2021
Zapadá slunce.
Jen komín stojí zpříma.
Slunečním prstem
kouří šikmý dým
na domě stařečků a stařenek
Domova, také domova …
U okna stojí a ptá se
tichá paní
kam pozhasíná slunce
tolik krásy
Co teprve … ano, také byla kdysi
mladá … ale
Kam se rodí opět Čas?
Noc rozhrnula závěs
tiskla svou pečeť k čelu modliteb.
Vše živé kdysi
procitá.
|
