na další stranu
Petr Prokůpek
Sestři on mě kopl
póvl s pomalovaným zvonem
a dřevěným rámem
prasklým v půlce oblouku
zkurvení svatebčani . topinkovač
slovinský celník jako žena
juchajdá
abrhámovci v brýlích na střechách
a krucifix to by bylo aby to někdo z nich přeskočil
v přístavu smrad jak po hřibu
sjetý vysokoodrazný kolečka
prvně ty psy otrávili aby je mohli zakopat
nechali nás tady
já jdu pěšky a hulím
muchlovalo se to v takhle malý kabince
vivisekce monolitu
dobytek uvízlej v době
teleskopický baseballový pálky na sedadle
spolujezdce
airbagy na dosedací ploše
v odkapávači na deštníky
před bouřkou ještě stihli píchnout do země vidle
napíchli to na dráty vysokýho napětí
A
týden bylo co žrát
pálil se chlast
lilo se to sniperům do pouzder
žgrundalo to nad Biokovem
testovali se berani nové nášlápnuté miny
konkláve traktoristů v pětačtyřiceti stupních
rybářský háčky v kremrolích
nacpaný turisti
v ucpaným tunelu za osmdesát milionů
několik hrdinů
jenže ne DOst
kulináři postavili monstrum z autobaterií
ušili mu trenky z osušek
a vrátili se do aut
na letišti přistávali poumové
spasitelé
revanšisti
louhovaná křídla motýlí
nakladači s manželkami od spínacích špendlíků
Gary Batman s n a č ele vyraženým official size made in czech republic
svítilny z lopuchů
okukovali jsme ledacos
nalehali okolo lága
zapálili si vlastní slunce
svlíkali se
někteří si odmontovali ruce
ale bunkry měli všude okolo
A
tak si nemyslete
je to jako když vám nacista masíruje bolavou prostatu
vy ho vnější nohou kopete a on křičí
S estři O n M ě K opl
nepoznáte vlastní prkýnko pod cizí prdelí
natož . když vám ho nasadí na krk
věnec
vavříny
skleněný housle.
Medvídek Janney
pamatuju si jak Craig Janney
přišel do Bostonu ze St. Louis
potkal jsem ho v přístavu
seděl na bobku a nadával
směrem k oceánu
že mu tady nechtěji dát
hokejky
že si je musí zasloužit
tohle jsem slyšel
vandrák z Evropy
kterej vypadal o deset let starší
a nejlepší levý křídlo svý doby
který vypadá o deset let mladší
poklepal jsem mu na rameno
a lámanou angličtinou
jsem mu řekl že je to útulný město
že se mu odtud jednou nebude
chtít
rozplakal se a večer předvedl
gól a tři asistence
koukal sem na to přes nerozbitný
sklo ve výloze na holandský televizi
tu sezónu už jsem ho nepotkal
a nesehnal prachy ani na jeden
zápas medvídků
1246Z24DB
jednou za mnou přišli
tři muži
od tajných služeb
chtěli aby přes
moje básně
chodili jejich zprávy
dodnes si to rozmýšlím
ale zmákli to
jen co je pravda
1877
na terase u Laury
nedaleko antických zřícenin
jsem pokřikoval na Němce
přišli policajti a volali nahoru
„hele nám se taky nelíbí“
„ale co!“ křičím na ně dolů
„neházejte na ně ty flašky“
a druhej
„nepalte ty jejich vlajky“
a druhej
„kolik jich tam ještě máte?“
a já
„čeho, těch vlajek nebo flašek?“
„příště jdeme nahoru“ volají
na terase u Laury
jsem měl přichystaných pěkných
pár kamenů z těch vykopávek
na italskou policii
(původně na německý turisty
- až dojdou prázdný lahve)
zatímco Laura voněla
čerstvými omeletami
vytvářela rozkošné krůpějky
potu na šíjích neapolských děvčat
splývala s nocí
a dýchala
Ukoryt
ksicht sedí
a láduje se sekanou
prohlížíme si jeho
popelníky
hodně lidí se směje
já ne
prohlížím si jeho
uši a vlasy
je celej upatlanej
a smutnej
nikdo si k němu
nepřisedne
ti co chodí
okolo
do něj
schválně strkají
je najedenej za pár
minut
napije se syntetiky
zvedne se
a odchází
překračuje do uličky
natažené nohy
které se před ním
zvedají jak
závory
ksicht si kupuje
anglickou čokoládovou
tyčinku
rozbaluje ji za chůze
a mizí
pár lidí ho cynicky
polituje
pak projde kolem
holka s nejhezčí
prdelí ve fabrice
a život jde
dál.
Kopeček
Dneska sem musel dejchat
do přístroje
a viděl sem ji stát na autobusovém nádraží
moji lásku
odjíždět na kvalitní šukačku
za svým šedivým staroušem
říkám si
aspoň že má vlasy
pravej francouzskej hrbáč
a na tom přístroji bylo nula celá nula nula nula
jenže policajti tomu nevěřili
mlátili s tím o zem a kopali do toho
nešlo se na to koukat
vytrhnul sem tomu mladšímu zbraň z pouzdra
a střelil se do stehenní tepny
myslím že je oba zavřou
ale to nic
|
