na další stranu
Lukáš Němec
Líbánky na střeše světa
vyhřezli jsme z pupku země
té co leží po krk v marastu
rovnou do našeho jaderného okresu
i s tím jejím sirovým závojem
a s Bohem a jeho cestou do Pekla
s hlavou v zadku jdeme hrdě na procházku
s duchy světa a s jejich děvkami
do chladného deště co to spláchne všechno
i žebráka a jeho futrál do země
z krabic od whisky a křížem ze zátek od piva
i domy a jejich tajemství i jejich hříchy
a staré matrace s láskou na první pohled
a slzy v koupelnách a žiletky od krve
i Elvisovy noty v Gracelandu
i chlapa se stříbrnou kulkou v srdci
s monogramem JL a rozšlapané brýle vedle taky
a vlas na památku staré lásky i její kruhy pod očima
i bílý plášť a mříže a líbánky na střeše světa
spláchne všechny velké starosti se splátkami
místa na hřbitově
i hrob s epitafem JE MI LÉPE
a všechny mosty co jsme za sebou zapomněli spálit
i milenky a jejich děti bez otců
a žíly se samolepkou doktora Gallo
a nejlepší knihu na světě a ztraceného básníka
a dopravní zácpy na silnicích co spojují mrtvá města
a jejich smog a polární záři u mě doma nad
hromadou odpadků
spláchne i křečovitou touhu žít i tvoje sametové rty
i zástup patolízalů před tvými dveřmi do extáze
i ulice s papírovými domy a záhony květin ve tvé
náruči
a všechny bary kam jsme chodili i staré fotky
a city a sny a prohry a tvoje úsměvy
a všechny ty sračky
kvůli kterým se Bůh nasral a prostřelil si hlavu
a my jdeme dál
s páskou na očích a s opicí za ruku
po té cestě do Pekla
Dům na vrcholu Golgoty
postavíme si dům
z kostí a dechu války
bude v něm tolik místností
co je v zemi mrtvol
budou tam pro nás postele
slepené z dopisů vojáků
kterým jejich země vzala duši
polštáře a peřiny
z ostnatého drátu
po zdech poteče krev
a bude vykreslovat apokalyptické obrazy
z babiččiny staré bible
schované na půdě
v krabici od bot
bude tam takové ticho
jako bylo v Japonsku po dopadu
když utichl vítr
a vzduch tam bude vonět Hitlerovým plynem
trochu ho ještě zbylo
u stropu bude viset kříž
a na něm bude hořet každý den jiná čarodějnice
ve jménu dobra a svaté války proti zlu
každý den tam budou pršet slzy dětí
a nebude tam deštník
jen šílenství na každém kroku
na zemi bude trochu prachu z Bagdádu
a v rozích budou hořet malé svíčky
nebude to peklo
peklo se nám povedlo postavit už dávno
ten dům se bude jmenovat Nebe
a místo tam bude pro všechny
tak se přijďte podívat
každý se chce dostat do nebe
bude se vám u nás líbit
Když jsme ještě měli navrch
postávali jsme na rozích domů
v tom sychravém podzimním ránu
přešlapovali jsme na místě
vydechovali teplý vzduch
a koukali na páru co nám šla od pusy
kouřili jsme a třepali se zimou
na zemi jsme měli igelitky
se svačinou
čekali na náklaďák
až nás odveze do práce
na hlavách pletené oranžovo zelené čepice
v kapse rum a levný cigára
lidi kolem nás chodili do práce
a dělali že nás nevidí
nevadilo nám to
měli jsme navrch
večer jsme hrávali po hospodách
na harmoniky a kytary
zpívali pili a padali únavou
ale měli jsme navrch
někdy jsme se jen tak potloukali
a kradli brambory a slepice
bydleli jsme v maringotkách
a hráli karty
svařovali si víno a pili ho z oprýskaných plecháčů
hřáli si o ně ruce v rukavicích s ustřiženými prsty
a tiskli se kolem malých kamen
někdy jsme spali v parku
pili lacinou vodku abychom neumrzli
ale měli jsme navrch
chodili jsme po ulicích
a nasávali vůně jídla linoucí se z restaurací
kupovali si bramboráky v promaštěném papíře
ze stánků roztroušených po ulicích
a jedno pivo k tomu
o jídlo jsme se dělili se psy co se s námi táhli
někdy do nás lidi kopali
ale mi jsme měli navrch
sem tam jsme zavadili o práci
sem tam i o nějakou ženskou
ale nikdy to nevydrželo dlouho
měli jsme jen pár přátel
málo peněz a hlad
pár cigaret a trochu šnapsu po ruce
ale měli jsme navrch
byli jsme šťastní
Musím se vrátit tam kde zůstalo moje srdce
dovařil jsem hovězí jazyk
dočetl dvacet sanfranciských básníků
loknul si sira Edwarda
pustil si Robbieho Williamse
a věděl že sem nepatřím
není to moje země
ani vláda a jejich sliby
o vyřešení nezaměstnanosti
a všech válek světa
se všemi somráky a feťáky
co je každý den překračujeme
cestou do práce
v kanálech je jich taky plno
tam se mockrát nedostanu
ale jsou tam
sedí tam na kupě použitých stříkaček
a povídají si s krysami
o vanilkovém dortu
co dostali k narozeninám
když jim bylo osm
je nám to jedno
naše jsou stíny
v našich prázdných srdcích
a prázdné domy
ve kterých žijeme jak stáda
bez očí a uší
sedím a popíjím
jsem bez srdce
nechal jsem ho s ostatními
na via Linora
je mu tam lépe
do téhle země nepatří
jednou půjdu tam
kde je moje srdce
jednou jo
až se přestanu bát
bez srdce se žít nedá
a jednou tam půjdu
i s ostatními
Pro všechny lidi co to chtěli vzdát a nevzdali
musíš vstát
musíš jíst
musíš chodit
když tě hladí v krku její sladká chuť
je ti lépe
na chvíli zapomeneš
musíš koukat na reklamy
musíš jít do války
musíš dát bezdomovci drobné
musíš šukat panny
když to neuděláš tak jsi skončil
musíš volit krále
musíš stavět domy
musíš tajně po nocích brečet
žiletkou si řezat žíly
a musíš doufat že se probudíš
musíš kopat hroby
musíš kývat hlavou
musíš střílet
musíš zvracet
musíš krvácet
musíš dělat jen to co se od tebe čeká
proto jsi se narodil
proto jsi chodil do školy
a proto všechno máš i umřít
umřít pro
Musíš
mě se to nezdá
nechci skákat
a kývat hlavou
jen proto že je to tak správné
a proto že se to čeká
je to zvláštní svět
celý život makat
a honit se za tím
co nám někdo poroučí
musíš!
musíš!!
musíš!!!
a někdy se to i podaří
máš mozek na sračku
a máš plus
tak se to povedlo
děláš všechno proto
abys to dělal
dělat jen pro dělání
musíš kopat díru
jen proto
abys ji mohl zaházet
abys tam mohl pohřbít sebe
zaživa
a nikdy nezemřít
a hlavně nemyslet
máš televizi
auto
a teče ti teplá voda
máš ženu
práci
K ČEMU?
kvůli lepšímu světu?
levnější cibuli z obchoďáku kde ses minule ztratil
a jaderný raketě v opičím státě?
sereš na život
ale
na bouchačku potřebuješ zbrojní pas
i trochu peněz
bez práce se nemůžeš ani zabít
jako člověk
já ale nechci
nevím jak to udělat
možná mě to napadne
někde na veřejných záchodcích
tam si to většinou každý dělá po svém
nežít pro svět
žít
|
