na další stranu
Jan Helcelet
Nechcáklův žalm
Světlo jak západní krajka
(Zatopilo se v krbu dřevem)
vychází z čajníku na kávu
smutná rukověť pletená do vlasů
zničená spona korozí rezavých vlasů
propadl se nátěr na řasu
zahodili cepín
beztak děraví
povrch člověka
beztak jsme prolezený slezený slzený
Za další hranicí nalézáme dům
chtivý nájemníků
šrum od půdy až...
Je to tvůj dům
s rákosovým bahýnkem v posteli
šňůra na prádlo v podobě
lavičky na prádlo
A přece krutě padá sníh
a přece se stáčím do ohryzku
nemožnou silou
i v domě s podloubím
i ve svém domě zabloudím
jak pírko hozené s komína
Pak držátko na měděnou hlavu
udrží pouze moji ruku
a ostatní skla propustí
cinknout
tak zbřehnilá loďka
pomalu stane se vodou
až ruka stane se mědí a hlínou
a udrží v náručí strom
zespodu z rozkroku
Před tím vším těla budou
cepenět konopět a hlinatět hebkatět plynovatět kostratět
mečovat střílet odrůstat vkořenit mít sílu se zaměnit
žít krupobití koláče plech nůž stůl střevoral kostel mi postel
žába žežulka smrká kdochvíl žábraněk nechcákl šrůta
konopět konopět hlinatět hlinatět krupobití — (až sem či kam?)
|
