na další stranu
Martin Kubeček
Píši vám z dalekého severu naší krásné vlasti, kde lišky dávají dobrou noc a básnické verše mizí jako pára nad hrncem v divokém poklusu sychravého podzimu.
Je mi dvacet let a jsem studentem prvního ročníku na Technické Univerzitě v Liberci, v němž jsem se též narodil, ale žiji v Jablonci nad Nisou, který mi při tvorbě jako inspirativní prostředí vyhovuje.
Z drtivé části při svém psaní vycházím z vlastních zážitků, někdy až zcela neuvěřitelných. Neradno popisovat.
V současné době mám rozpracovanou povídku, což je pro mě první veliký experiment, neboť jsem dosud setrvával jen u poezie. Příběh je dravý, obscénní, má čtenáře bít do očí za každým přečteným slovem.
Podzim
Děravé závěsy tancují v podzimu,
Camillo sedí na schodech verandy
pokryté pergamenově žlutými listy
a maluje si prstem na zaprášené boty,
z domu zní hudba, skřípění zubů, zrychlený tep
a barevná změť orgánů si žádá potlesk diváka,
co z bolavých plic vykašlal zbytek čisté drogy.
Veteráni
na bílých tribunách
sledovali erektující davy
jak pálí knihy
a volají o pomoc
v posledním orgasmu
vybuzeném
otlačenými koleny sufražetek
které se do toho
připletly náhodou
Cigaretové nedopalky
poletovaly vzduchem
narážely do velkých žlutých oken
jak světlem popletené noční můry
ležící v mdlobách na měděné římse
nad městem se koulely těžké olověné mraky
v jejichž trhlinách probleskovala
hebká těla úchylných satyrů
chlapec v číšnické uniformě klečel před Silvií
a ve světle krbového ohně
jí masíroval drobná opálená chodidla
s bleděmodrými nehty
unášen orkánem chlístavých erekcí
zavadil ocasem o plivanec morfia
skrze které propadali opilí andělé
se seškvařenými křídly a zjizvenými neholenými zadky
a když se k němu předklonila
polil ho lepkavý cákanec
zeleného barbiturátu v jejích očích
Neobabylon
Ve špinavém světle
unavené metropole
mrakodrapy propichují
mezosféry světa
ironické konstelace
svržené zpět na zem
do ledové moče
s malou porcí horského masa
z Neobabylonu
00
A tak jsme seděli v lokále celou noc
a Mike to jako vždycky přehnal
s nějakým zkušebním preparátem
až mu z toho změkly všechny kosti
Technici ze Zóny ho pak dávali dohromady
a ten chlápek za barem navrhnul
ať to jako zkusí znovu
že to prej přitahuje dobrý zákazníky
zatímco ho vobřezávali
úplně cizí negři elektrickým kuchyňským nožem
Svačina pro jednoho
Sedím na lavičce před benzínovým čerpadlem,
na protějším sloupu rozcestník z indické slonoviny
s nápisem „Vítejte v Danově městě“,
město lichvářů a retardních pedofilů v rokokových parukách.
Jsem tu za bratrem, měl záchvat a museli ho kompletně vypumpovat,
dřív to nebývalo tak časté, věčně posedával v zahradním křesle,
pil kafe a dokola opakoval, že nás všechny zabije.
Rozhodně by to dokázal.
Pedantské miniatury kacířů hrají po parkovišti na babu.
Když se unaví tak, že už nemohou popadnout dech,
začnou losovat, kdo přetáhne přivázaného kňučícího slepeckého psa
ostnatým drátem po rozmokvaném hřbetě,
zatímco jeho pán slepeným chomáčem krvavých dívčích vlasů
s šamponovou pěnou omývá čísi automobil
nacpaný až po strop starými jatečními zbytky,
z jejichž smradu v letním poledni jsou všichni kolem nervózní
jako vykastrované hyeny. Pes zvrací.
Z toalety vyšel Dan, zapnul se,
zrentgenoval si ruce a pomočené montérky,
dvakrát nahlas tlesknul a u krku na šedé pruhované košili
se mu zapnul poslední stříbrný knoflíček.
Na jeho autě čtu nápis, je vulgární.
Za chvíli zmizí a já dojím vysušený kuřecí řízek
se slanou česnekovou topinkou.
„Mohlo by toho být za tolik peněz víc,“ říkám si.
Ráno s ptákem v ruce
Dnes jsem špatně spal, zrůdně, ohavně a nesnesitelně lehce.
K tomu se mi ještě vrací jeden obraz. Je to akt.
Žena,
Francouzka,
prostitutka,
možná služka
nebo měšťanka,
bez šatů se to jen těžko pozná.
Je v něm spousta bizarnosti,
ušlechtilých zárodků mnohem méně ušlechtilých myšlenek,
takových, které zamotají hlavu.
Dlouho na něm ležel jenom prach.
Rajcuje mě představa milovat se s tou sytě tělovou barvou,
s olejově kluzkými akvarely kosmického deště,
s valkýrou orgasmu sající syrové maso s roztaženýma nohama.
Třeba to právě Braque chtěl,
milovat se s barvou,
s jakoukoliv,
která mu nikdy nemůže utéct,
jako ten model z obrazu za dvě stě franků na činži.
23. 9. 2005
21:00
Tolerance prachu,
submisivní sex,
soumarovy tenze po třech kilech
kvalitní ejakulace,
před níž mne
čísi nohy masturbují.
21:10
Pištící plech:
„reklamní ubrousek
na hospodském stole
s reklamním popelníkem
a reklamními tácky
z milimetrového papíru“.
22:20
Bílá podprsenka
se stydlivými ňadry,
ořechová kůže,
1, 5 kila masa,
dlouhé hebké žíně
hladící otisk skusu
manéžové bradavky
v minimalistickém záběru.
Přeložené účtenka z Mont Martru.
22:23
Stín, je ho těžko definovat.
Definují tázací věty,
mezilidské definice, deformace,
okružní pás cudnosti z Východu.
Definuji náhlý stín,
náznaky úmyslu,
výmysl bez pointy.
Přestávka na cigaretu
Stádo pasoucích se buvolů na West Land Street v ranní špičce.
Madame Juanita pije vystydlou náhražkovou kávu
za malým růžovým stolkem a o přestávce na cigaretu vykládá taxikářům karty.
Snažím se palcem pravé nohy ze spáru chodníkové dlažby
vyrýpat špinavý vanilkový bonbon.
Lester vulgárně gestikuluje na všechny strany,
jeho matce hystericky přeskakuje hlas,
filmová páska se přetrhla uprostřed scény a elektrický pavián
ji vyplivnul do vzduchu jako hrst svatebních konfet.
Někdo mi do stehna zabodnul velikou půllitrovou injekci,
kolem prolétl netopýr a rozepjatými křídly
zaútočil na černý řídký vlnolam dětských vlasů
rozprostřených na krbové předložce ze smutečního mramoru.
Daniel sedí na autobusové zastávce a odesílá MMS
Hluchoněmé mrtvoly nezletilých mimů
onanují revolverem eskymáckou prostitutku.
V podkroví s akváriem šumí zralá mimóza,
pole žlutých tulipánů za Amsterem.
Úzké mravenčí temeno zapraskalo jako ohnutý obilný snop
v zápasnickém stisku zádušního exorcisty.
Nahá dáma v parku s protézou liščího čenichu
sleduje s odpornou perfekcí ďábelského úsměvu
mýtický souboj opilých Kapucínů,
při němž socha světce na nábřeží zavřela zděšeně oči.
Kozel s banány
Manžety připnuté napůl žerdi,
diktafon domněle deklaruje
přísné dogma Pompeiovo.
Na prášcích, pět palců od okraje stolu,
předvedl otravný lokaj pompézní foxtrot.
Hrůzostrašný flek od bramborového těsta
na kapitánově rozkroku při nárazu Titaniku,
napjatý vzduch, ústřižek pulzujícího vzrušení
vteřinu před výronem.
V chlapecké šatně leží
námořnické trenýrky
a telecí řízky zabalené v alobalu,
dech opilce, denní chleba uhnětený
z gumové podrážky starého gamblera.
Kamení. Potrava pro psa.
Mariiny angorské oči řvaly tříštivou explozí
hladového narko-orgasmu
Studená jehla se zasyčením
prošla skrz banánově měkkou tkáň
a bledá tekutina s trochou krve
vystříkla na podlahu, jež se hlasitě prohýbala
pod těžkými titánskými kroky superhrdiny,
který si ráno v koupelně zavádí análně svou drogu
a čeká na tisíc hladových vampů.
Žánr
Perzifláž Pygmejů, podepiš a zmiz.
Pozitrony leklých murén, hříčka přírodní inscenace.
Vyportrétované Allegreto se nese sodovkárnou v San Salvadoru,
Miguel sedí v autě před výjezdem z parkoviště
a utírá si bílý ucpaný nos rukávem flanelové košile.
7:00
Školní autobus, těhotná žena s vozíkem melounů
před celnicí Interzóny.
Hladoví vřeštící gibboni se přetahují o zdechlinu
přejetého psa před haciendou generála Alvaréze.
Utopický synod přichází s ranní směnou.
Hotel galejníků
Felipe si oblékl dlouhý bílý župan a děravé tepláky
a usadil se do křesla na rohu ochozu.
Z pouště zavál silný studený vítr
— jako němá unizona barového vibrafonu —
a rozčechral ptákům, sedícím na střechách okolních domů,
jejich popelavé peří.
Z Monterrey, zastrčeného za bachratým obzorem uhelných hald,
se k nebi zdvihal divoce fluoreskující smogový mrak,
který svými hebkými klepety dusil ostře ledovou záři večerního slunce
dopadající na rudé zdi chatrných cihlových baráků.
Zapálil si cigaretu a úzkou škvírou mezi zkaženými žlutými zuby
vyfouknul mléčný obláček kouře.
V apartmá o patro níž někdo zapnul televizi
a přes opuštěné náměstí s prázdnými tavernami přeběhlo malé dítě
ženoucí se za poskakujícím hadrovým míčem,
jehož dunivé tupé nárazy o ohlazené kočičí hlavy
Felipemu připomínaly plejádu fibrotických sopránů na hotelu galejníků.
|
