na další stranu
Pavel Verner
V ilegalitě
Pan Každý a pan Některý
ten první spřádá maléry, ten druhý průsery
Paní Některá a paní Každá
jedné z kapsy čouhá krádež, druhé vražda
Paty se mi lepí do smůly
a práskám koňmi nad bičem
Jazyk mám mrtvý, odulý
z těch moudrých řečí o ničem
a jazyk mám mrtvý, odulý
jak pokouším se tě sníst
když to co je jindy ze žuly
je větev, je proutek, je list
A ty mi zas mlčíš své vyznání
Vyplakáváš mi svůj smích
My dva, milá, do lásky vyhnaní
v nahotě směšní trhani
splácíme hlídačům na daních
své šťávy, své sliny, náš hřích
Přilezli k nám, pan Každý a pan Některý
přesolit naše rána a připálit naše večery
Přiléhají k nám, paní Každá a paní Některá
a madam Nenasytnost a slečna Nevěra
Zatímco ty mi voníš máslem a medem a krupicí
Zatímco objímáš mě jak vítr ve třtině se klátící
Zatímco piješ mě, piju tě, zpíjíme se potem
Slyšet je jejich hlas, cítit jejich dotek
Pan Některý a pan Každý
Pan Dočasně a pan Navždy
A paní Každá s paní Některou
A slečna Kuráž s madam Poserou
Obkličujou nás ti neúprosní svatí
s tlamičkami ochočených krys
Milenko pozdní, už se nám to krátí
už vychládáš mi, možná měla bys
zapálit svíčku před mým pohlavím
nastavit se mi a já se postavím
dřív než nás ukřičí, než utopí nás v jedu
A pak mě zhasni, sám to nedovedu
Nabídka
To se to přehlíží ten stařec v rozpuku
který tě neobjal, nevzal tě za ruku
který ti nepíše lechtivá vyznání
neškemrá, nechová úmysly postranní
Nešilhá po tvojí nadité kešeni
nechce ti v kostele obkroužit prsteník
uzmouti věneček zelený nechce ti
není jak pták co si zobne a uletí
To se to přehlíží senior vzdálený
mužný jak mužatka, zženštilý bez ženy
ztrápený na trupu, zdušený na duchu
Mydlářkou opuštěn, utopen na suchu
Svou krásou přežraná, svou pýchou píchnutá
nutíš mě k řevu, ač dosud jsem nedutal
Nutíš mě do veršů, a to se nesmí
Otevři na chvilku, podám ti vesmír
Ranní můra
Tu noc jako každou byla jsi daleko
Ráno jsem tyčil se bázlivě pod dekou
a žebral o sen v němž chvěla by se země
jak já chvíli v tobě a ty chvíli ve mně
Tu noc nám pršelo z topolů listí
Topol všech topolů v dlani jsem ráno zjistil
a žebral o sen v němž plakali by motýli
v tvém klíně zbloudilí, tvou vůní opilí
Ta noc nás tížila jak mokrá hlína v hrobě
Nebylas ráno ve mně a já nebyl v tobě
a žebral jsem o sen v němž bych si tě vyblil
a pak v tobě listoval posvátně jak v Bibli
Sklizeň
Sklízím tvé třešně, zatřesu větvemi víček
Nastavím plachtu košile
jakmile
dojdou poutníci od kapliček
Sklízím tvé hrušky, vyběhlé z chlívků kozích
Nastavím ústa hladová
Taková
jakými líbali řečtí bozi
Sklízím tvou mušli, čerstvou v mezikvětí
Nastavím dělo bez těla
Docela
první, druhé, třetí
|
