literární časopis založený v roce 1964

Václav Jindráček

Tančírna pro epitaf

V závrati nad kupou nočních knih
V závrati jak v taláru
sevřen
a v podpaží
s hlavou svou
po polštářích ze dvou kolejnic
uprostřed kráčím
A všude kolem
kaluže temných růží
můj a pražců doprovod

Kráčím
Závrať zesiluje
Já — piják z baru noci
alkoholik deště donchuán popela
mlhavou nocí zmazanou od vzpomínek
kráčím
je to jen přelud
a noční koleje — suše sprostá pravda

V závrati nad kupou nočních knih
Labutě hoří na nebi
A v rukách šibenice měsíc krvácí
Je to jen přelud zkoprnělé hlavy
Vraždí tiše
milosrdně
— a svět je popelavý

Kráčím
Závrať je sud s benzínem
Tančírna pro epitaf

Proti mně
po pražcích
blíží se dáma s parapletem

Oči karbolem snědené
a tělo pod černou folií
Dáma s umrlčím vějířem

Kráčí tiše

V závrati nad kupou nočních knih
s náručí olova vzpomínek
halí tváří kraj

Je pozdě

Už ji dobře znám
Kráčím tiše něžně
v podpaží s hlavou svou
po polštářích ze dvou kolejnic
poražen a s tělem jak na věšáku
mírný a poddajný
jdu k vám
Dámo s černým parapletem

Závrať
Sud s benzínem
Tančírna pro epitaf

(současná tvorba)