na další stranu
Pavel Verner
Pár slov na omluvu
Dva sloupy
šíleného magnetu,
vprostřed
brána
k továrně na život.
Vstoupím?
Bojíme se —
šeptají přiškrcené
reproduktory.
Bojíme se
blikají dvě nechápavá
světla.
Božská paní
pláče
Ještě ne.
Pro jeden život žiji,
dva by ze sebe pily,
tři by mě podlomily.
První příběh
ADAM
a co madam?
první žebro zleva
EVA
SMRT
dva bílí ptáci
JABLKO
zdroj informací
OHRYZEK
ten já nerada
RÁJ
pro hada
Mladá básnířka
tak jsem ji poznal
slečnu s hebkou duší
před výlohami útlých knih
teď na dveře mi cincibuší
otevírám je
stojí v nich
prokřehlá voňavá mlhou zvenku
tiskne mi tvář svoji seifertěnku
a fofrem k lednici
jen chvilku otálí
pak přál bych ti vidět jak se hasí
ty proslavené žízně nezvalí
podykuje a zahalasí
až sníme z klece maso kainaří
vyzunknem Žorže Wolkera až do dna
říkám buď hodná
však do ucha mi šotolí
bezručně šálu ti užáčkuju
když mi to lásko dovolíš
pak závadně mě oddemlela
ať v skácelení jí nebráním
a odhalila torzo těla
dvě vnadné kosti holaní
a šiktančit začla
v očích žár a blesky
já teda taky lehce podle ní
v rytmu stereo nerudesky
nabídla mi své ortení
polibek vracím
ona mi ho vrací
(rituál starší textů bieblických)
u nosu vůně dior kunderací
z dvou hrubínových jablek vrchlických
později to už ležím zvadle
vyčejkán divišským sýsnutím
nahmátnu prázdnej ďůlek v prostěradle
kdepak je?
teda řeknu ti
co všechno si es ká neumannou
tyhlety mladý mrchy
našel jsem chudinku
zmáchovanou
pod deštníkem sprchy
Rozmáchlý Majakovskij
provazy
pily
širočiny
stojíš nám v cestě lese lesíčku
nad koruny jedlí ční naše činy
namísto tebe tu v políčku
uzraje chleba pro hrdiny
rup!
a bum!
ocel blyští!
pro děti
pro ženy
pro dny příští
síla tvá pyšná a divoká
do pařezů si stýská
co mě to seklo do voka?
krucinál!
ouvej!
tříska!
|
