na další stranu
Milan Kučera
* * *
Chodil jsem skrz ty svý díry v botách,
vůbec ne špinavej,
tma polepená strachem, že tam jít
jeden bude vystrašenej
nočním neonem jako zvíře,
šel jsem do toho...
přes louže nacucanejch chodníků
vokolo všichni stejný, že je druhej den nepoznáš,
prej byl svátek...
pořád beze srandy vočmuchávám tuhle marmeládu,
nevím kdy budu horší nebo lepší
jsem
ve starý hospodě s hostinskou, která každýmu vykládá,
že ji bolí kuří voko a dneska bylo zima,
tam řval vod hajzlu, že už seděl dvanáctkrát v keckách,
nebo ten, co vytahoval v noci kudlu a pořádně se pích,
protože zmlátil mámu, ve čtrnácti
notorickej alkoholik
a starý plesnivý bambulové, vykládající vo pověrách,
potom pořádně smrdím plesnivinou
beze spánku,
tak jsem rychle vypad,
ještě se pořád smála vožralá a za
měsíc bude mít dítě,
krokem se plížím při zdech kvůli
těm děravejm botám...
že tam jít jeden bude vystrašenej
nočním neonem jako zvíře...
prej byl svátek.
|
