na další stranu
Milan Kučera
* * *
šel jsem náhodou okolo své bývalé školy
z níž se vyhrnula skupina dívek
ve věku
který zdůrazňuje jejich nádhernou
čistotu těla
a svádí k zvrácenostem
jedna z nich
aniž bych si to přál
vypnula na mne svoje oči
k lechtivému smíchu
drzá něžná čubka
potom se těžce otočila na svých nohou
bez konce
a já málem minul telefonní budku
do níž jsem chtěl jít
* * *
Na jaké znamení vytahují fotoaparáty
a mačkají svoje děti v náručí před tím okamžikem
„pozor vyletí ptáček“
nohy těch matek vykazují poctivou práci
v poctivé manželské posteli
a ruce jež odklízejí z manžela drobty nepořádku
jsou zárukou klidu
navěky
* * *
slehla tráva
dusivě naplněná všude
nebo se ohnula
a trhaně klesla jako všichni odcházející
nechávajíc za sebou nebetyčnost všedností
jako všichni kteří se vracejí z válek
a nacházejí svoje lásky
seschlé
mlčenlivě se ohřívající na slunci
a potom se
převléknou z potu
a jsou směšní
bez hlasu
jenž by ostatním řekl že strach který museli zabít
tiše capká v jejich nocích
|
