Milan Maria Chlumský

* * *

tvá ňadra
roztržená pancéřovou pěstí
na ostří mých dlaní
jsou motýli hození do louky
(paní motýlová s panem motýlem)

tvá ňadra rozházená pod svetrem
(dvěma rukama se dopočítám)

tvá ňadra jsou úžiny mezi dechem
přelévající se z mysu na mys

v tu chvíli zakláníš hlavu
a zašeptáš nějaké jméno
jen tobě povědomé
 a pokácíš deky beztak již zbořené
deky do snopů
deky dle podoby tvého těla
a ač nic nežádám
než natažení ruky
a vyhrábnutí starého popela
z vlasů
 nežádání bereš za slib...

tvá ňadra z hrsteček
slepého hrachu
 tvá ňadra rozkutálená
jak dva melouny se slupkou
jak dva vrabci učesaní

leč i tentokrát vidím
že nezbylo mazlavé bílé šťávy

dítě se narodilo mrtvé

(publikováno v Divoké víně, 6—7 / 1965)