na další stranu
Adéla Irma Miencilová
Oběšenec jsi ty
„Není na světě prázdnější a beznadějnější bytosti, než člověka, který utíká před svými běsy.“
Dostojevskij
Vracel ses domů
ráno škrábe
v kleci
noc
neslyšeno
Měsíc byl
rozpatlané oko
zrcadlené
kamenitou cestou
udeří tě do hlavy
hvězdnou palicí
vzpomněl sis
neběžíš poprvé
jenom
rychleji
Vsouval jsi klíč do zámku
Panský kočár na cestě zarachotil
A někdo
křídou nakreslil
do vzduchu
pavučinu
a ty ses do ní zapletl
Almary skřípou
tmavou nocí
schodiště
rovnají hřbety
pod
stoletou šlépějí
na půdě zavzdychá
nestvůrná noc
Těžko usnout když
procházkáři schodů
jsou neviditelní
i když
konstrukcí postele a peřin schován
přece
stojíš tam
a vidíš stopu
zády obrácen
slyšíš
stín
pohnul se
za hřbetem
obrácen stojíš
jemu
naproti
dřív
druhou stranou těla neviděls´
oči zavřené
teď
obratle páteře
prohlédly
Do ucha ti
pípnul pták
řečí dveřní
zaskřípal
ještě ti chutná jazyk
silným vínem
ale teď už nikam nespěcháš…
a stín se pohnul
a stín zašeptal
a ten stín běží
s tebou
po schodech
opřený almarou
vydýcháváš příliš
nahlas
že víš
Měsíc byl rozpatlané oko
na zdi
že ses vrátil dnes
příliš pozdě
domů
i když je to poprvé
v tomto
údobí
Měsíc si tě podrobil
monstrózní
lunohrou
jsi
skřipcem oděn
zábranou jazyka zkrášlen
španělskou botou obut
buď jak buď
anebo nebuď
U stropu se houpe ten
který poroben
a orba čeká
pan hrabě hladoví
ví mnoho
o
kovovém oděvu
pan hrabě
hladoví
stůl se prohýbá
hladoví
krví
Procházkáři schodů
jsou neviditelní
a ví jenom že
jdou s tebou do dveří
Oběšenec zeď
stínem podepsal
sahá ti
do vlasů
Ochutnej
z
jeho
úst
poznáš jestli
jsi to
ty
Prohlédni
tak
vypadáš mrtvý
Zrůda tě pomiluje ve snu...
Silné víno
z jazyka
svlékni a nech
atmosférickému soumraku
Krajina za oknem se rychle mění
Měsíc je
hrubou dlaní
bolavých srdcí
rozmazán
má v pažích
opravdovou něhu
když vás svléká z kůže
v utajeném večeru
v almarách
kapky rudého
života
mystéria života
Ví
Pan hrabě pad
Když tobě
Luně
a Mrtvému
vystříklo
zpod nehtů
tajemství
sám ses našel
pradávný
zasnil ses
i pohybem
když skřípotu
vkládáš
lék života
do ran
Pan hrabě pad
když jsi
ohnivými bohy
osedlal
večer
Vyprávíš příběh
srdce
zběsile
tlukoucího
samotou
|
