na další stranu
Martin Plotz
Nevadnoucí kříž...
Probité a zkřivené nohy
v zoufalé touze opřít se ještě o teplou zem
zpřetrhané šlachy paží
marně hledající mrtvé dlaně
vrásky
vyryté dláty utrpení druhých
znavené oči
objaté trnovou korunou nevyhnutelnosti
pokora přitlučená na kříž
potupné umírání
pro lepší smrt zbytku světa
Suicidia
Srdce se stáhlo strachem
když duše znaveně poklekla
a žíly pokorně povolily
Jen Bůh křičel o pomoc
ale nebylo ho slyšet
A nebe ztratilo svou tvář —
už napořád
Obraz
Mezi větvemi propleten
shlížel člověk z výšky na zem
kde mezi zvadlými pampeliškami
ležel docela obnažený
zapomenutý obraz
— a hovořili spolu...
*
Ten co ho tam odhodil
už přestal malovat
Dostal strach z toho
že mu druzí začali rozumět
Utekl —
a stal se básníkem
Ale jeho ruce uměly držet jen štětec
a proto ho donutily pochopit
že pro něj než verše psát
je lepší je malovat
Když umřel
nikdo na pohřeb nepřišel
Jen vesmír plakal do hvězd
*
...Zná obraz svůj význam?
Nesmí ho poznat!
Nesmí?
Obraz žije nitrem toho
kdo se na něj dívá —
pouze tak skutečně existuje
Jeho smyslem je být neustále rozen
být znovu a znovu tvarován —
jinak zemře!
K životu tedy potřebuje člověka?
Jako člověk potřebuje obraz
aby nahlédl sebe sama
Kdo z nich je důležitější?
Oba jsou stejně důležití
Bez nich by svět zahynul
Zahynul?
Tak jako člověk potřebuje obraz
tak Bůh potřebuje člověka
Zemře-li člověk
zemře i Bůh!
|
