Robert Mikluš

Stará voda

Smutný svatostánek pána boha
obitý oltář od skleněných půllitrů
azbukou vzpomínky na cihlové zdi
co však skrývají to nikdy nepoví
půlstoletí nevstoupila do něj ani noha
teď trpí křičí k uzoufání...

Smutný svatostánek Stará Voda
jednou za rok pořádá i pouť
lidé se schází aby se dotkli oltáře
pár stránek z bible od pana faráře
a pak čeká co ji sponzor dodá
čeká k uzoufání a křičí...

Smutný svatostánek Stará Voda
místo posvátné prošívané mystičnem
se neopatrně prázdní do dalšího roku
ještě se obětuje pro pár těžkých kroků
a pak farář sám petlici podá
on samotný trpí k uzoufání...

Smutný svatostánek Stará Voda
s ruskými nápisy na nedostupných místech
se choulí ke spánku pro další smilování
nemá chuť na druhé a ani na milování
jako děvka čeká komu se zas prodá
zoufá si křičí a trpí...

Smutný svatostánek pána boha
s krásnou skořepinou shnilého srdce
nebrání se nemůže a ani nechce
za chvíli se nezbortí a přitom lehce
jako pták se cítí znova
jako pták se cítí
jako pták
...

Jestli

Jestli tě znovu rozzlobím až do neupřímna
zanevři nade mnou zavírej dveře
klíč zahoď a nahlas zapni rádio
trap mne protože si to zasloužím
Až se ti začne stýskat a samo vypne rádio
prosím vrať se mi zpět
otevři dveře budu tam čekat ještě
a obejmi mě nebo se usoužím

Hodiny z času

Kolečko za kolečkem sypou se hodiny z času
beznadějně nahodile jako lupy z vlasů
urychlit ho popohnat třeba prospat celý
jako naše děti ty spí aby nevěděly

hádky rodičů ze kterých bolí hlava
neslyšet kdo kolik na co peněz dává
neslyšet další utrpení v jen...
děti se snaží prospat celý den

problém peněz je už dávno nezajímá
a táta tvrdí že máma byla kdysi jiná
a tak asi před půlrokem zapomněli na pohádku
od té doby mají nekonečnou hádku

Kdy jsme jeli naposledy k naší tetě
a vůbec se mi stýská po výletě
málokdy už jíme u jednoho stolu
a taky nechápu proč už nespí spolu

vždycky jsem si lehl mezi ty dvě těla
táta mě chtěl u sebe a máma taky chtěla
my s tátou vstávali jsme brzy
máma spala déle
dnes ji zase ráno budil a poslal jí do prdele

máma na mě křičí ať zavírám pořádně tu vodu
ať vynesu smetí mám prý zajít do obchodu
kdysi jsme uklízeli spolu...dohromady
dneska skloní brady...neví že jsem tady?

Už mě zase pobolívá hlava
čím dál častěji se mi to stává
stejně je mám oba strašně rád
Mami...Tati...mě už se chce spát

Hlas

Stál tam sám
a zpíval velmi v hloubi
hlas se vinul
se zvuky do podloubí
společně s ním
ozvěna z domů číslo pět
odkud se nám
otevíral opatrně zpět
až někam tam
kde se sráží spodní vlny
a vylomují
z podpodloubí trny
ty ostré leč
omámené břidlicovým lomem
na němž stál
a zpíval dolním tónem

Ach

Ach ty housle čert aby je vzal
ďábel vytvořil je zatímco bůh spal

kočičí vzpomínky kamenných mostů

celý orchestr je s těmi houslemi
posluchač ač značně znavený
sbírá sílu pro další křižování
s houslemi tam kdesi nad vlnami

lodě proplouvají skrze tóny
se slzou od slečny Antigony
k tomu ta moudrost dávnověku
housle hrají po staletí věků

hrají dlouze
veskrze však dlouze prosí
nic špatného nepřejou si
nezbývá než slzet opodál
ach ty housle čert aby je vzal…

(současná tvorba)