na další stranu
Karel Sýs
* * *
V noci mě opéká na rožni
bůh nebo čert
ale já se utíkám k tobě
Tisíc lidí denně vzlétá
je to jejich denní chleba
ale já se bojím od země
jsem za nohu přivázán k tvé tíži
Tvá dlaň je můj hangár
teplý domeček v němž svěsím křídla
jak strážný anděl který se svěřil
pod ochranu střeženého
* * *
Obletím polovinu země
a přece mi není nic zjevné
Zbytečně padám a vzlétám
stále zbývá polovina světa
Města se podobají jako vejce vejci
stýská se mi po Praze a po Kostelci
Všechno vím a přece jsi tu ty
uprostřed prozkoumané prázdnoty
A já čekám až přitiskneš černé oko uragánu
na klíčovou dírku mého vesmíru
* * *
Tam někde v dálce spí
svinutý prapor tvého těla
kávový klín
čokoládová stehna
rozčísnutá hvězda poštěváčka
Na nic nemyslím než že se vrátím domů
a ty sevřeš nade mnou své nohy
— kakaovou sponu
* * *
Miláčku mít s tebou docela malý svět
svět kde se nelže ani nesprosťačí
dvě dlaně vedle sebe to mi stačí
nestvořený ráj nám bude i bůh závidět
Strach z prázdna
Možná si někdo vzpomene
jezdil mezi stanicí tou a tou
Možná si vzpomeneš na kalhoty
až nohy nebudou
Po každém něco zbude
slovo anebo vlas
slovíčko těch co jsme milovali
vlásky těch co milovali nás
|
