na další stranu
Adéla Chudobová
* * *
tvoje slova
zahodila bych do větru
a nechala je rozprášit do polí
a pak
bych pro slzy nevidíc
utíkala do těch polí
naposledy ucítit tvou vůni
* * *
je snadné tě milovat
vklouznout do noční košile
tvého srdce
ráno úsvit pochytat do dlaní
víčka přikrýt křídly polibků
a nechat si o tobě zdát
je snadné
* * *
najednou jsem se stala rámem pro tvůj obraz
mluvil jsi mými ústy a dýchal z mých plic
na svět jsem koukala tvýma očima
a tvé srdce bilo v mé hrudi
za mými víčky jsi usínal
najednou jsem žila ve strachu
že jednou odejdeš z mého srdce
a necháš otevřené dveře
* * *
dozrály jahody
šeřík je pryč
padají třešně
tráva posekaná
v srdci díra
a v ústech kámen
pomalé umírání
* * *
ještě pořád ve mně zníš
svou melodií
s příchutí kouře
přecházíš po klávesách mých dnů
neodbytně klepeš na mé oči
za nimi jen průvan
z vypálených děr
velkých slov
do růžových poupat
co přinutil jsi vykvést
foukáš tmu prázdných citů
ještě pořád čekám
|
