na další stranu
 Alžběta Šerberová* * *Půjčil známému malíři svoji dceru. Vzala si s sebou všech svých sedmnáct let. „Ne, to je příliš krásné, to se musí sochat,“ řekl malíř a odvedl ji ke svému příteli sochaři. Cestou se za nimi lidé ohlíželi. Jí vlály vlasy, malíři kabát. Byl z těch obyčejných malířů, kteří mají co jíst. Proto maloval tak krásně, že si netroufl na sedmnáct let. Sochař se zamyslel. Pak si oblékl bílý plášť a začal namáhavě pracovat ve svém zacákaném ateliéru. Uvolňovalo se přitom z něho horko jako z tvrdnoucí sádry. Udělal půl dívky a měl úplně unavené oči. „Můžete přijít ještě jednou?“ zeptal se se strachem. „Samozřejmě,“ řekla dívka v sedmnácti letech. Sochaři to ale nebylo vůbec samozřejmé. Jak poznám, kde jsem skončil? Vzal kus papíru a propisovačkou na něj napsal: Až sem dočteno. A napínáčkem připíchl dívce do pasu. Vykřikla a sochař se lekl. Přistavil honem kýbl na krev. Netekla. Na zkoušku píchl jinam. Nikde netekla ani kapička krve. Sochař si omázl ruce o bílý plášť. „Můžete jít, sádro.“ Na pocákaných štaflích zapomněla kombiné. Neodpustitelně velký kus silonového konkrétna. * * *Střemhlav se nahodilo jaro (ve smyslu nahození ok na pletací dráty, motoru klikou) a zkomplikovalo tak situaci už beztoho zapeklitou. Staré babce neustále plakalo jedno oko. Měla obě. Kusu nebe se utrhla noha a zabila elektrikáře, který v nohavici nesl ukradenou zářivku, nemohl nastoupit do tramvaje. Homosexuál se urval a koupil svému partnerovi sněženky. Bylo jaro. * * *Plazil se tam zdidržavec. Helenka ho rukou postrkovala, byl to nejskutečnější zdidržavec. Na zdi vany a držel jako židovská víra. Helence byla myta záda. S kapkou vody byl scáknut i zdidržavec. Topil se. „Ty seš! Byl tu takový dlouhý zdidržavec,“ zesmutněla a mamce se vzpříčila ruka s mycí houbou. „Co tam bylo?“ „Zdidržavec.“ Dětská samozřejmost je dlouhatánská. „Co je to zdidržavec?“ „No to je takový na vaně, víš, takový dlouhý. Zdidržavec, no!“ „Tady je!“ cákla radostně a rosa kapky na nahém těle se otřásla. Za prst vlekla po zdi vany dlouhý hnědý vlas. Nádherný zdidržavec. matčin. (publikováno v Divoké víně, 6—7 / 1965) |
|
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
