Adéla Chudobová

Ta, která neutekla...

Musela to být bouře
Co vylila trochu z moře
A na bílém písku
Mizí
Malé šlápoty z krve cizí
Na obzoru slunce pije
Nektar z rudé orchideje
Otvírá se brána pekla
Pro tu
Která neutekla

Příliš čerstvá

Rozskřípaným perem
Napsal pár veršů za úsvitu
Zdá se mi občas
O cizím bytě
S tvými obrazy padlých andělů
A koček hrajících šachy
Na žádném nejsem já
Příliš čerstvá
Ještě bych se rozmazala
Hvězdy už se tolikrát stěhovaly
A někdo jiný lhal
Jen to pero skřípe dál
Tam na dně sedí básník
A píše o chrámech a růžích
Dlouhou
Táhlou
Píseň
Zamyká bránu
Zahazuje klíč
A jarní zahrada zatím zestárla
o Kristova léta
 +++
s nálepkou armády spásy
hlásí se ke mně rozervanci
sílu pro celý svět
a slzy
pro sebe...

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Adély Chudobové publikovaná v Divokém víně:
DV 13/2004: Rok, Srdce básníka
DV 9/2004: (jen plačte neoděné koruny bříz…)
DV 8/2004: (tvoje slova…), (je snadné tě milovat…) a další
DV 3/2003: Tenkrát, Kouzlo