na další stranu
Karel Sýs
Klín klínem
Tvé tělo místo klíčem
otvírám šperhákem chtíče
Kdepak jsou loňské sněhy?
Království za kousek něhy!
* * *
Postýlko prostři se!
Naznak?
Na břiše?
Na všech čtyřech?
Odevšad jsou vidět dvě díry
dvě mokré cesty které vedou do tebe
Pán bez prstenů
Naladěn na krátké vlny tvého těla
chci se milovat dlouze
Jsem svatební košile jež by chtěla
nastavit hrdlo touze
* * *
Jsme domeček u dvou koleček
a i když se to nezdá
zapadají do sebe
a ručička ukazuje tam kde vychází
první páteční hvězda
* * *
Miláčku pověz mi proč jako zvíře jsem
připoután k tobě živým masem
a vším co mělo spát
až na kost rozedřen?
Tlačím se do tvého těla
polykám zblízka tvůj dech
Zůstanu na dohled
až tady nebudem?
Dvě slupky ve dvou hrobech
slehne se po nás zem
Zůstanu na tvém kříži
navěky přitlučen?
Rozprášen v temnotě
v níž chladne i boží klín
Zůstanu ve tvém světle
alespoň jako stín?
Evička
Naděje na třetího odtekla s krví
Zas se už počítáme
jen jeden — druhý
Co po nás zůstane?
Písmen do sytosti
hadry bez kůže
nesmíchané kosti
* * *
Tvé zápěstí obejmu prsty
zápěstí z pohádky
jak Jeníček by už chtěl
ale Mařenka ještě nedorostla
Baby ho posadily na lopatu
a Mařenka se rozplynula
v peci jiného
|
