na další stranu
Karel Sýs
Básně všeho druhu
V posledních několika letech zapnul Karel Sýs svůj básnický turbomotor na vysoké obrátky – po 260tistránkové Apokalypse podle Joba (2013) a 60tistránkových Třech vzkazech spáčům (2015) vypravil ke čtenářům poezie 220tistránkový svazek B á s n ě v š e h o d r u h u. Po dvou knihách plných skepse ze stavu současného světa, až starozákonně rozhněvaných, dostáváme do rukou knihu chlapecky něžnou, nostalgickou, inspirovanou vzpomínáním na dětství a mládí, na básníkovy nejbližší, na jeho lásky a nelásky. Místo hněvu je tu základní emocí smutek, smutek z příliš prchavého času, který nám bere vše, co jsme milovali. Není to však poezie lítostivá, ani ufňukaná – už proto, že Karel Sýs je i v této knize mistrem překvapivých metafor. A pokud je pravda, že autor je pouhým zapisovatelem veršů, které mu diktuje Hospodin, je třeba konstatovat, že Nejvyšší capo di tutti capi je v dobré básnické kondici.
Jiří Žáček
 Mosazná tabulka zasazená v chodníku před domem č.p. 465 v Kostelci nad Orlicí. Rodný dům Karla Sýse, v jehož prvním patře žil s maminkou a babičkou do svých šesti let.
OTÁZKY PRO KARLA SÝSE
Dočítám se, že básně nevymýšlíš ty, ale že ti je diktuje Hospodin. A co když Hospodin zrovna nemůže – nevypomáhá mu Satanáš?
Hospodin samozřejmě nemá čas jen na mne. Ovšem i Satanáš neví, kam a na koho dřív skočit. Takže musí občas zaskočit pootevřený anděl.
Báseň Sliby chyby končí slovy: „Maminko / proč jsi se mnou zabloudila do Čech?“ Kde by to bylo lepší?
No, vlastně nevím. Všude je prý chleba o dvou kůrkách a básník všude tvrdý chleba má. Ve Francii zase pečou bagety a ty mají kůrku jen jednu. Na druhé straně nejen chlebem živ je člověk. Tak přece jen to je v Čechách nejlepší? Ale když si vzpomenu na Antonína Sovu, jak sděluje mladičkému, práci hledajícímu Vladimíru Holanovi, že pražský magistrát má jen jedno volné místo: plést košťata, a komentuje to slovy: „Básník dnes znamená hovno!“, tak znovu znejistím.
Které město z tvých tří erbovních je to nejerbovnější: Rychnov nad něžnou Kněžnou, Rajský Kostelec, nebo Písek nad Seinou?
Vlastně ani jedno. Erb je něco vnějšího a já ta místa nosím hluboko, kam žádný místní blbec nedohlédne ani nedošáhne.
Kolik let jsi vlastně prožil v Písku? Potkal jsi tam někdy Fráňu Šrámka? A je tam ještě slyšet stříbrný vítr?
Stříbrný vítr vane jen pro ty, co dosud nedospěli. Dospěje někdy básník? Maminka o mně s oblibou říkala: Je mu padesát, šedesát atd., ale rozum má na osm let.
S kterým básníkem bys šel na pivo do své oblíbené hospody Secesse? S Máchou, s Nezvalem, s Hrubínem?
Z těch tří jmenovaných nejradši s Nezvalem. Před Máchou bych se ostýchal, Hrubín by zas mohl Secessi vybílit. Nejradši bych tam šel s tebou, Jirko.
Ve které tramvaji tě napadá nejvíc veršů?
Jezdím rád desítkou a mezi stanicemi Florenc a Palmovka se to verši jen hemží. Nejvíc básní najdu při sjíždění z Krejcárku, ale musím sedět na levé straně.
Který park funguje jako černá díra?
Díra se nachází v Sejkorově parku v Kostelci nad Orlicí. Ale tamní černá díra není hrozivá – naopak, pomáhá mi provléknout se do dob, kdy mě tam vodila babička, abych se vyběhal, vyřádil a vypotřeboval energii.
Opravdu jsou nejdůležitější nástroje tvé múzy sextant a teodolit?
To je tak trochu básnická licence. Kdybych měl vysvětlit, k čemu a jak se přesně používají, asi bych uvedl tazatele v omyl. Sextant však byl a dosud je nepostradatelný pro námořníky, teodolit pro cestovatele a já chtěl být námořníkem i cestovatelem. A i ženy je třeba dobře zaměřit i vyměřit.
Dá se v Literární akademii vystudovat na básníka, nebo se člověk už musí narodit kopnutý Pegasem?
Vystudovat se nedá na nic, snad ani na kněze! Já studoval na ekonoma a ty na stavitele mostů. Stavění mostů má asi k psaní básní nejblíže, ale bez Pegasa se neobejdeš a z Pegasa se státnice neskládá.
Co by asi řekla slečna Kleprlíková Apokalypse podle Joba? A tvůj profesor literatury z píseckého gymnázia?
Slečna Kleprlíková by asi řekla: Já to vždycky říkala, že z takhle malýho děcka nic jinýho nebude. A profesor literatury pan Votava by asi opatrně řekl: Vždyť jsem to vždycky říkal…!
V básni Diluviální pastorále čtu, že by ses chtěl sblížit s Věstonickou Venuší. Chtěl bys žít v době lovců mamutů, nebo jsi přece jen spokojen s dneškem?
Všechno má své plus a mínus. Ženu zvíci Věstonické Venuše jsem v naší době nepotkal, ale ženu svého gusta si beztak musíš uhníst sám.
Už víš, nač ses chtěl zeptat Pánaboha? A proč vymyslel humry?
Například právě na to, proč vymyslel humry a nevymyslel, aby na ně měl básník.
Na webu Lidovky.cz čtu: „Poezie jako zbraň. Džihádistí ji využívají k rekrutování bojovníků.“ Konečně někdo bere poezii vážně! Nebudou nás lustrovat zpravodajské služby?
Nejen lustrovat, ale i odposlouchávat a vůbec kontrolovat. Já bych byl rád, aspoň by se naše básně zase o trochu víc rozšířily!
Kým bys chtěl být v příštím životě?
Pokud tam nahoře najdu své blízké a milované, už bych dolů nechtěl.
(ptá se Jiří Žáček)
 Dveře, jimiž se vcházelo do domu, a pohled na vchod do restaurace Secesse. Pohled na restauraci, do které se Karel jezdil inspirovat.
KREJCÁREK
Ještě není jaro
ale v desítce je už hezky
Zdalipak v ní pojedeme v máji
kdy naděje s jistotou si nahlas povídají?
PO KOLIKÁTÉ UŽ?
Po roce desítkou na desítku
Pít či nepít když z meruněk sněží
ve sklepích na úpatí či na vrcholku věží?
Nám se ležák věru nepřeleží
anděl-vrstevník nás střeží
EKUMENICKÁ SMĚS
Desítka se vlila do trojky
verše odhodily obojky
hlásí se mimo rytmus jeden přes druhého
a řadí se do řádek podle mého
Genesis tóra žalmy přísloví epištoly evangelia Boha jeho!
Boha starého a jediného!
V DESÍTCE
Jaromíru Pelcovi
Sladké je slaňovat k Palmovce
na půllitr piva v rohovém automatu
Na východě pramení Plzeň
na severu vyvěrá Staropramen
Přiženu se od jihu
– Jaromír už klečí v západním rohu –
a spolykáme spolu hořkou hostii
Amen!
PONDĚLÍ V ZLATNICKÉ ULICI
Jiřímu Žáčkovi
Apollinaire nám shůry klepal na ramena
a Rimbaud z pekla žen tam dole
nám sirným květem zapaloval lýtka
Ve vzduchu se tetelila nová láska
Jarní únava? Leda z přemilování
Krásná podstročnice Yveta
pro nás až moc chytrá
možná by se dala kousat z obou stran
Co myslíš? Zkusíme to Jirko?
Nevídáno! Věrných překladů
i nevěrných básní je až dost!
Na smrt nebylo ani pomyšlení
Na každou Mařenku čekal za oponou Jeník
a na Jeníka tucet zakouzlených Růženek
jen se píchnout o prs
Široko daleko nám nikdo neumíral
naopak se všichni rodili
naše nevěsty se dosud batolily
dosud si sušily na věno
zelené lístečky Aljoši Karamazova
poupě přehlasovalo doupě
jarní vzduch jsme pili naležato
zakřiknuté pianissimo nemocí
v zárodku překřičelo furiantské forte
Hannibal stál denně ante portas
a verše měly koule šťávu ocas
ZE ŽIVOTA BUDOUCÍHO PROROKA
Dětská sestra slečna Kleprlíková zpovídá babičku:
„Co je dnes na Nově?“
„Koupání Káji.“
„A co dávají na Primě?“
„Přebalování Káji.“
„Co bude na ČT1?“
„Krmení Káji.“
„Hergot a co bude na Prima Cool?“
„Kájův proslov ke zvědavcům!“
MŮJ ZEMĚPIS
Jsem básník vlastní zeměpisné šířky
délku si můžu zvolit
nejdůležitější nástroje mé múzy:
sextant a teodolit
Jednou tragédie jednou fraška
„Normálním nápěvkem jména se neprosí, ani nepřikazuje, ani nelichotí.
Je chladnou a staletími nesoucí se ozvěnou všeho, co má jméno.
Lahodí jeho správnost, a zrůdnost v ústech cizích uráží.“
Leoš Janáček
Vančura padá naznak
Volkswagen útočí obchvatem
Nejdřív zlomí indiánkův šíp
a je chycen indiánek celý
K. H. Frank se v hrobě dávno neobrací
Einmal ist keinmal
Ať žije prachaté Německo!
Diváci na popravě ostrouhali kolečka
Premovaní Pepíci a Čížci už zas slouží
v slušivé krysí šedi
v livrejích jež odložily němkyně
Nechali jim pivo a buřty
v Bruselu si vydyndali utopence
a to je všecko svatý Václave!
Hlavičkový salát z 10 milionů volů
a hladová zeď pro výživu sirotků
milý Otče vlasti!
Oh mein lieber Augustin
všecko je v prdeli
alles ist hin!
DILUVIÁLNÍ PASTORÁLE
Chtěl bych šukat s Věstonickou Venuší
s obryní na hliněných nohou
Byla by to soulož pro budoucnost
děti by se o nás učily
o nás dvou by psal i Goethe s Eckermannem
Obec spisovatelů by se definitivně položila
Unie českých spisovatelů by začala uvažovat
zda smí archekanec zůstat v jejím čele
Zdeněk Burian a Josef Augusta by kibicovali
jestli se dostaví neolitický orgasmus
Literárky by oněměly
Spencerová by opět změnila pohlaví
plonkové mamutice by vytroubily
že je hrdina Nik nepřefik
náčelník Mamutík by podal demisi
a Kopčem by pověsil množení na hřebíček
Pravěk?
Už je po všem!
Nová doba nové chce mít člověčiny
|
