na další stranu
Zdeněk Jirásek
JARO S JULIÍ
Julie se ke mně naklonila
Miláčku je jaro
Otevřel jsem oči a viděl její jemnou tvář
Lehce mě políbila
a já věděl že bude krásný den
Jaro bylo i včera
ale dnes o sobě dalo naplno vědět
a poprvé dýchlo skoro letně
Vstal jsem sbalil spacák
hodil krosnu na záda
vzal Julii za ruku
a vykročili jsme po louce směrem k lesu
Rozmáchali jsme si boty
prošli bukovým lesem
šli po pěšině vzhůru do kopce
seběhli jsme dolů
minuli několik stavení
a zastavili se u řeky
Mlčeli jsme
Slov nebylo třeba
Stáli jsme a dívali se na řeku
oblečenou do mlžného závoje
Slušelo jí to
Skoro jako Julii
která se beze slova svlékla
a balila si šaty do uzlíku
Svlékl jsem se taky
Oblečení nacpal do krosny
boty svázal a dal si kolem krku
Pak jsme společně vkročili do řeky
z které se stále kouřilo
Šli jsme pomalu s rukama nad hlavou
Julie kousek přede mnou
a já se obdivoval jejímu bílému tělu
Voda studila a stoupala
nakonec se zastavila u Julinčiných ňader
jakoby je chtěla nechat nezakrytá
Pak začala voda klesat
a postupně opouštěla naše těla
Stáli jsme na břehu
rozkročení s roztaženýma rukama
a chytali první sluneční paprsky
Natahovali jsme ruce a dotkli se prsty
Přitáhl jsem si Julii k sobě
až se naše mokrá těla dotkla
Přitisknuti k sobě
drželi jsme se v objetí
jako dva stromy srostlé v jeden
Stále beze slov
Mluvila za nás naše těla
Pak se Julie otočila
a přitiskla se zády
a já ucítil všechnu sílu jara
Tisíce očí
z řeky z louky, ze stromů
sledovali naše jarní milování
a spolu se sluncem
nám dodávaly novou a novou energii
Ještě včera jsem byl sám
a teď ze mě vytryskla
všechna bolest z celé dlouhé zimy
až po okraj naplněné samotou
a rozplynula se jak opar nad řekou
---
Byla škoda se oblékat
a tak jsme ještě kus šli nazí a bosí
Nahlas jsme se smáli
když vyděšená paní s pejskem
se rychle otočila a pelášila pryč
(jistě i po letech ten zážitek vyprávěla)
Oblékli jsme se kousek před vesnicí
a stále beze slov
jsme vešli do hospody
dosud prázdné
Dali si čaj
který jsme si tajně vylepšili
vlastní kořalkou
Pili jsme dívali se na sebe
a mlčeli
Povídaly si jen naše oči
a my jsme jim to nekazili
V krámě jsme koupili půlku chleba
a kousek sýra
a na louce si udělali hostinu
Byli jsme opět nazí
protože to tak bylo mnohem přirozenější
Julie si lehla na louku
a já jsem ji celou zasypal
žlutými květy pampelišek
Pak jsem si na ni lehl
a ty pampelišky mezi námi
nás oba zbarvily do žluta
Smáli jsme se tomu a natřeli si jimi i záda
---
A pak jsme došli na vesnické nádraží
které jsme včera opustili
Slunce přestávalo hřát
a s teplem jako by odcházelo
i to naše jarní štěstí
Objali jsme se
stáli tak dlouhé minuty
a mlčeli
neboť jsme si všechno již řekli
Pak přijel vlak
a Julie nastoupila
Měli jsme dlaně na sobě
ale sklo mezi nimi bylo tlusté a studené
Mával jsem dokud byl vlak vidět
Pak přijel ten můj
a já se rozjel na druhou stranu
naplněn štěstím a bolestí
---
Dopisy zprvu chodili každý týden
a měly několik stran
Voněly a byly plné
jara pampelišek
polibků a veršů
Přišel podzim
zima
a vánoční pohled
Čekání na jaro bylo dlouhé
a jeho příchod smutný
Jel jsem na to naše nádraží
a prošel celou tu trasu
Spal jsem na stejném místě
přebrodil řeku
a ve stejné hospodě si dal čaj
s vlastní kořalkou
Natrhal jsem pampelišky
a házel na zem kde kdysi ležela Julie
---
Zpočátku jsem tam jezdil každý rok
Pak jsem občas vynechal
A běželo jaro za jarem
zima za zimou
Přicházely a odcházeli
radosti a bolesti
A taky lásky
z nichž žádná nebyla taková
---
Když jsme opět po létech
brodil řeku s rukama nad hlavou
voda studila mnohem víc
než tehdá
(léta nezastavíš)
Stál jsem pak nahý
rozkročen a s roztaženýma rukama
Jen prsty se natahovaly do prázdna
Už jsem nic nečekal
Nic si nesliboval
Byl to takový rituál
který už tak nějak patřil k mému životu
---
A pak dva dny nato
jsem dostal lístek
Byla jsem tam den po tobě
Pampelišky ještě ležely na mém místě
Díky
Julie
|
