na další stranu
Martin Plotz
Jsi tím…
Jsi tím, co mě láká,
jsi tím, co mě svléká,
jsi tím, kdo mi rozumí,
jsi tím, kdo mě zahubí.
Máš lásku ryzí matky,
máš drzost cizí děvky,
máš ruce plné něhy,
máš duši s mnoha stehy.
Jsi ztělesněním studu,
jsi provokací pudů,
jsi nalezeným bezpečím,
jsi bolest, která nekončí.
To všechno je tvoje,
to všechno ti patří,
to všechno chci vlastnit,
to všechno chci popřít.
Pohádka o tom,
jak se ze zlého skřeta
stal hodný skřítek a kamarád
... „Jediná vaše možnost je společná suicidia, hovada!“...
Toť neustále dokola hrdelně řinčel malý,
schizofrenně paranoidně paralyzovaný skřet,
s hnusným ksichtem uprostřed nosu,
s prasečíma očima mezi varlaty
a velkou uslintanou držkou,
kterou mentálně ejakuoval do okolí.
A když už ztratil schopnost mluvit,
ječet i chrapotit,
začal se na všechny zuřivě chechtat,
z rohu vlastní prdele,
za potlesku nikoho.
A tu se najednou počal sám zvracet,
skrze všechny dutiny těla,
skrze svou zhmotnělou zuřivost
a zkapalněnou nenávist,
jejíž puch byl cítit všude,
dokonce i tam,
kde už žádné „tam“ neexistuje.
A tak zlý skřet vyblil sám sebe,
transformuje se do zblitku své původní formy,
který představoval tu lepší stránku jeho osobnosti (jenom přesně nevíme kterou).
A tak se ze zlosti plného skřeta,
stal milý skřítek „Zblitek“,
který už nejedl děti,
jenom v neděli
a taky na vánoce.
„Dobrou noc!“
|
