literární časopis založený v roce 1964

Jan Lederer

Giordano Bruno

Žabí vlasy svatých
se celou noc svíjely
v křečích posledních chvil
i zavřené oči svatých
zkameněly a podaly svůj zlatý věnec
moři
a moře
věrný pes
slaně olizovalo člověku paty
na rozloučenou
bosé paty
pak nesměle vrhlo svítivý věnec
na špičku obroušené skály
maličké slunce v blyštivých
kalužích
psal se rok 1431
a svět se díval
k Římu
psal se rok 1431
a svatí
poslouchali krvavé steny
dlaždic
na Náměstí květů
potřísněných květů

na tomto
římském náměstí
bylo mnoho krutých očí
ale jen jedny
hrdé oči
obětovaných
oči dávno mrtvých
Kristů
oči Giordana Bruna

a stalo se

že po chvíli
pohasly pro živou pravdu
a zapadly
hluboko
do slastného ticha
topících se hvězd

také tento muž se ponořil
do hloubek smrti
aby potvrdil pravdu
sluncí a slunce

a stalo se

že mu později
bylo
uvěřeno
všemi lidmi
snad proto by už dnes
asi nikdo
pro jeho tvrzení
nepoložil život

(publikováno v druhém čísle Divokého vína, 1964)