na další stranu
 Adéla Irma MiencilováPůjčit lidem svoje sny
Tvoje knížka se jmenuje Pozdravy z pekla; jak podle tebe vypadá peklo? Myslím, že to v pekle nevypadá zas tak špatně… Napsala jsem o tom knížku, tak si ji přečti. Všiml jsem si, že v té knížce je hodně básní o smrti… Ve smrti jsme si totiž všichni podobní. Ne každý se ožení nebo vdá, vybuduje kariéru, ne každý procestuje kus světa, ale všichni umřeme. Je to do budoucna naše nepochybná jistota. V jedné knize sis podtrhla větu, že šílenství je neschopnost sdělit svoje myšlenky… Ano. To proto, že každé slovo a věta má tolik významů. Jinak ho může chápat ten, kdo mluví, a jinak, kdo poslouchá. Existuje jakýsi zaužívaný způsob, jak chápat. Někdy je mi češtiny dočista líto, když ji běžně snižujeme na komunikační prostředek. Obávám se, že v takovém nepochopení je možno žít hodně, hodně dlouho. Často, když se snažíš opravdu vyjádřit svoje myšlenky a najít ta nejsprávnější slova, koktáš a zadrháváš se. Psané slovo se s něčím takovým netrápí. Tvoje básně vycházejí i v milostné sbírce Mé srdce nosí purpurový šat. Co je pro tebe láska? Rozhodně něco mnohem většího, než si myslíme. Není to žádný pocit nebo myšlenka; je to něco obrovského, hmotného, bytostného. Něco, co ve všem předčí naše dětinské představy. Říkáme „Láska“ a myslíme vztah. A přitom můžeme být rádi, když se to obrovské něco otře o naše vztahy alespoň bokem. Pro tvoje psaní hrají velkou roli sny… Živé sny. Jakoby se doopravdy staly, vzpomínka na ně je silná a nevypaří se hned ráno. Pamatuješ si je spousty let. Někdy se mě lidé ptají, co je v mých povídkách pravda a co jsem si vymyslela. Říkám, že vlastně nevím. Co pro tebe znamená vydání první knihy? Moc. Propůjčím lidem svoje sny. Je ještě nějaká literární otázka, na kterou bych se tě měl zeptat? Můžeš se mě zeptat, jaká byla moje zkušenost s vydáváním knihy. Jaká byla tvoje zkušenost s vydáváním knihy? Těžká. Před pár měsíci jsi přijela z Anglie, a než vyjde tenhle rozhovor, zase se tam vrátíš. Proč? Líbí se mi tam spousta věcí. Věděl jsi, že v Anglii mají nebe hrozně nízko? Někdy to vypadá, že brzo spadne. Jsou tam lidi, které mám moc ráda, jsou tam anglické zvony. Ráda mluvím cizím jazykem, čeština je pak jenom moje, stává se mým osobním jazykem. Taky je tam vlhko a zeleno.
Amen Amen Pravím vám
Dejte beránkovi mašli
Znám některé
Kynou nám z trůnu úzkostí
Jiného pastýře si hledá stádo Pravím vám probuďte se!
Narážím rohama do skla
Zbloudím Pravím vám probuďte se!
Sněžná slepota
Pasou nás tupce
Raději rohama do skal!
Pod polštářem nosím kopí Pravím vám probuďte se!
Některým se vzňal
A ty jsi vstoupil na slunečním paprsku Probuď se! Ještě spím
A ty vstupuješ ke mně na slunečním paprsku A já ruce s holí kouzelníka… Vystavím oázu uprostřed pouště
Vystavím z kartónů kapli Udělám z pouště moře
Vztyčený prst mě kárá
Vztyčený prst je směšný
Postavím z krabic od cigaret
Takovou oázu zbuduju
„Já nevím jak moc
Vystavím ti nový chrám
„Postav koráb uprostřed pouště!“
Postavím ti celou katedrálu „Pojď se mnou na procházku po hladině moře!“
Zahodím všechno Stáj
Vážně se bojím koní
Máme v práci jednu paní
Dala bych jí
A říkala: Milostná píseň vodní víly
Skláníš se nad prací
Z dna potoka
Skloněn nad prací
Posvátný muž desatera denních věcí
Skláníš se nad prací
Z mých potoků
Kyneš mi na pozdrav (současná tvorba) |
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
