literární časopis založený v roce 1964

Narodila jsem se v Ostravě mladým rodičům, kteří spolu zplodili ještě další dvě dcery. V tomtéž městě jsem bydlela až do svých devatenácti let. Hned po maturitě jsem si sbalila raneček a s ideály a přiznávám se — táhla mě tam velká láska — jsem se spontánně přestěhovala do Prahy — sama. Našla jsem si práci a do dnešního dne jsem knihkupec. A velká láska? To je divadlo (na krku nosím přívěsek, jakožto znak tohoto umění — masky).

Dá se říci, že dvě činnosti mně blízké mne neustále obklopují. Literatura a divadlo. V práci se starám o knížky (snad se jednou někdo bude starat i o ty moje) a večer obdivuji herce na jevišti.

Mým velkým snem je napsat divadelní scénář, který by realizovali v mém oblíbeném divadle. A jak o to usiluji? Jednoduše řečeno SNAŽÍM SE. Píši asi od svých desíti let. Začínala jsem zamilovanými básničkami a písňovými texty, přešla jsem na básně vážnější a krátké povídky a momentálně jsem v bodě fejetonků a krátkých mini-aktovek.

No a když zrovna nejsem v práci, v divadle nebo někde s Literaturisty, snažím se číst knížky a občas i scénáře, chodím hodně do kina a na koncerty a také se samozřejmě snažím občas něco napsat.

A čím jsem známa pro své okolí? Především svou náklonnosti k J. Ledeckému, mrkvi a žluté barvě. Také mi lidé často říkají, že mám organizační sklony, což je ale typické pro mé znamení zvěrokruhu, takže se není čemu divit. Snažím se, aby kolem mě bylo stále živo a aby se mi lidé, kteří mi jednou do života vstoupili, úplně neztratili z dohledu.