na další stranu
Lukáš Němec
Oranžová postel v druhém patře
dobře si to pamatuješ
tu oranžovou postel
v druhém patře
s výhledem na moře
a plným pokojem opic
které se drželi za ruku
a zpívali nám o vůni větru
a tvojí snědé kůži
všichni jsme chlastali
a spali a jedli a chlastali
brečeli a smáli se
a opice zpívali
a my jsme vyhazovali
všechny prázdné flašky
z okna ven na ulici
a lidi na nás řvali ať nechlastáme
dobře si to pamatuješ
jak jsme jen leželi
a propíjeli se do dalšího dne
a nikdo na nás neměl
kouřili jsme a popel klepali do postele
a ty jsi se smála
a v noci tančila
mělo to tam tak zůstat
ale jednou jsi odjela
a opice utekli
chlast došel
a velká část naši duše tam zemřela
a bez varování mrcha
Další mrtvej anděl
viděl jsem je
jak pouštěli anděla
přivázaného ke kusu dřeva
po řece
a házeli po něm kamením
prý ho našli v noci
za obchoďákem
byl úplně na mol
občas si sem zaletěl
trochu se napít
volali na něho
hele další parchant z nebe
chyťte ho
umlátili ho kamením
prý se zde neměl ukazovat
byl to můj kámoš
prozradil mi pár věcí
o bohu
a jeho mejdanech
raději měl být zticha
jim se to nikdy nelíbilo
ale poslední dobou
jich sem lítalo hodně
nahoře se něco dělo
bůh to prej vzdal
Duše pláče sama
vždycky chtěla k oceánu
chtěla tam sedět v písku
a vidět to moře bolesti
jak jí kape z její duše
a odtéká do slané vody
bolest je slaná
jako slzy
jako moře
jako smutek v jejím srdci
jako suchý pot na jejím jediném tričku
|
