na další stranu
Kristýna Fixlová
601 (Odtamtud)Co člověk našel, vydrželo zřetelný jenom chvilinku, jako vždycky. Ty chvíle ale byly pořád kratší. I tady, daleko od podivnýho, tušenýho vichru, ve vánku relativně jemným, se dech zrychloval. Nevěděli jsme, co se děje, nevěděli jsme nic, to zůstávalo. S hlavama v oblacích jsme česali ovoce na malým zeleným místě a věřili, že svět trpí nespavostí. Slunce letně hřálo a hrálo si na honěnou se stínama... Usedlíci a česáči, oddělený od sebe, popíjeli beze spěchu pod plátěnejma stříškama svý pointy. (současná tvorba) |
|
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.