na další stranu
Jiří Rotter
Anecho
Kteréhosi dne před dávným časem
jsem na Pobřeží otroků ve vesnici Anecho
zvanou v jazyce kolonistů také
Velká nebo Malá Prdel to přesně nevím
vstoupil do chýše starého opilého muže
Byl opilý kdykoliv se chystal věštit
upřel na mne panenky uprostřed žlutých a krvavých
bělem
usadil mne proti sobě vedle vyhaslého ohniště
a dal mi pít kořalku z palmové mízy
Házel před sebe kamínky a tiše si broukal
jakoby něco počítal
dělal to dlouho až jsem byl strnulý a také už
v tom horku opilý
počal jsem vnímat jinak než lidé vnímávají
Pak teprve začal mluvit
mluvil ke mně ve svém jazyce Mina
díval se nad mé čelo a promlouval dlouho
Nerozuměl jsem tehdy ani slova ale trpělivě jsem
naslouchal tomuto otylému černému starci
Nakonec mi plivl pro štěstí do tváře
na prsa a na břicho
Podal mi ruku a já jsem odešel podivně uklidněn
Černí přátelé čekající venku byli tiší a uctiví
Odešel jsem nepátraje po smyslu dlouhé věštby
Dnes jsem celý den myslil na Afriku
i na ni jsem myslil
a pak se to stalo
zasnil jsem se a strnul jako tehdy a vzpomenul si
na toho starého černého ožralu jeho tvář
jeho žluté bělmo
a na jeho dlouhý proslov v jazyce Mina
Ale něco bylo nové na této vzpomínce
náhle jsem totiž rozuměl všemu co mi tehdy řekl
a chápal smysl smyslnost těch vět
Bylo to o dálkách a o návratech
o smrti a o zármutku
ale také o konci i o začátku
a posléze o lásce a o rozkoši
Přijde k tobě řekl
dívka s postavou jako plavkyně kmene Ga
se srdcem lvice
s očima barvy moře
s ňadry jako pahorky v kraji Save
A s ústy sladkými jako mango
Ale to jsem teď řekl já má lásko
|
