na další stranu
František Talián
Smích kruhu
Gotický lesk i šero
starodávných kroků,
mrazivost rámů
a teplé síly krve
a blikající černý zvuk
zemřelého srdce
a černá záře červánků…
Pohřební průvod much
za rakví pavouka
a blud jejž pije z otazníku
mořská tráva v matraci…
To je smích kruhu.
Tatínkovi
Vážeme těla do otýpek
a šlapem po paprscích
bez stínu.
Skrápíme hříchům čela
svatou prázdnotou sýpek
a líčíme svůj smích
na vinu.
Strach
Snažil jsem se právě
císařského gardistu
dělit stem…
Však kdo to křičí
na mé zrcadlo?!
Snad svíce západu poledního slunce…
Kdo se to dívá
solí místo očí?!
Snad vzpomínky mých tepen,
žebráci — milionáři…
Kdo to hraje
na mé černé housle?!
Snad stíny slepců…
Ptám se vás,
lidé náhodně budoucí,
bojíte se strachu??
Hřbitovy
Miluji hřbitovy
v loubí plodných stromů
bez marnivosti rámů
a bez popisu že
Všechny cesty vedou tam kam chceme
Miluji plody
spadlé na úrodnou půdu
víc
než hromady padlých hvězd
hnijících u nás na dvoře
Miluji hřbitovy
na nichž před senosečí
zaběhlý pobuda bojuje bitvu vzpomínek a předtuch
a rusalky oděné jen
v bušící tamtam zeměžluče
na nich úplňku zatančí
Miluji hřbitovy kam zbabělci
odchází sami před sebou
a jen rezatá léta s žabím břichem
jdou na pohřeb svým láskám
Jsem povýšen sám nad sebou
Čím dál tím blíže
však čím dál tím dále
Něco končí a něco začíná
Květen
Slunovrat spěchal domů
a byly květy na zemi
jak hvězdy na katově loži
a roztočená kola rybníků
vlahou rukou polárního větru
a příslib mlečů
a býčí ideály
a ostříhaná hříva ctnosti
a byly ženy
užitkové dojnice
a bylo pomyšlení
že nyní v přítomnosti
žijeme již minulost...
A byla otázka
čí jsou všechny hvězdy
a byl sborový smích andělů
a zbylo než vstát
a z plechové kutny setřást
raněné válečné vši
Milování bezrukého děvčátka
Co vy o tom víte
Kampak Isadoro Duncanová
řekl jsem jí
jako bys nesla na ruce
zárodky holubic
anebo vlašťovek —
slz vypadlých z očí archandělů
Neplač
i já jsem si myslel
že zlatá pěst je lepší
|
