na další stranu
Oldřich Damborský
CUBA LIBRE
Olivy chladný stín modrá v horkém slunci
Ladné oprýskané čluny stojí nehnutě na moři
Ernest Hemingway se z nebe dívá na hvězdy
Noří se do svého mravního zákona marně
Daniela se opaluje nahoře bez bez mráčků
A bez movitého fotbalisty se zjevně nudí
Moréna času proplouvá našimi útesy života
Botox nezabral ani na plešatého německého seniora
Odpočívá amorek u stánku s drinkem Cuba libre
Revoluce se smrskla na pýchu z amerických bouráků
Stařec a moře vyplouvají se zákazníky k Varaderu
Krokodýli se svázanými čelistmi pózují na leskl-
Ých foťácích Číňanů A přesto svobodný jazz všude zní...
VĚNO
Skřivánčí písně mi nahrazují MPTrojku
moje pevné svaly na nohou polibků fondy
pro tebe lásko mám schovaný polibků fondy
co mám ukrytý v trezoru srdce bez strojku
Smaragdový dech a azurové nebe je pelest s nebesy
Tvůj zrychlený dech je největší věno pouliční komtesy...
U KŘÍŽE NA KOPCI S VINOHRADY
Černý pes leží mi u nohou
moravský Kristu s révovou korunou
na kříži ze dvou trámů
jako manu dalamánek lámu
a zapíjím bílým vínem
nepřemýšlím kdo je svatý a kdo vinen
jen věčným větrem nechám si rozcuchat vlasy
a nechci žádný požár revoluce v duši hasit
Jen ve mně sněží ticho a klid
modré horizonty jsou barvou naděje
z nedostatku lásky nemám milostné kurděje
Neboť ten na tom trámu mi ji dává snít
šeptám si svou soukromou modlitbu
a vrabčákům dávám drobty jako úlitbu...
TV STANICE ZOOM
Pejsek Bariček si nejraději lebedí na gauči
hlavičku mi dá po mou volnou ruku
zívne si a jako by si zazpíval Kukuruků
jakou stanici mám naladit mi zjevně poroučí
Nejraději má přírodovědnou stanici ZOOM
nejvíc štěká na sloní samici k jeho druhu nepatří
proč taky neštěká to mu nejde na rozum...
POČÁTEK LÉTA
Hoří ohníčky vlčích máků
blond vlasy pšenice se kloní
vítr žene kobyly bílých koní
slunečnice na pozdrav zvoní
Vinohradu tmavnou oči listů
bobule jsou však ještě jasné
vlaštovky se vyžívají ve svistu
jak letí v podvečeru krásném
A přece i v tom zářivém létě
vzlétají havraní černá křídla
pomněnka mého zapomnění kvete
na všech křivdách co toužily po odvetě
však ty ses ve mně náhle zhlídla
a tak tvé havraní vlasy má ruka hněte...
VE VÁNKU LÉTA
Vedle pozlaceného křížku rozeklaná lípa
ohníčky vlčích máků zažínají jiskru léta
chytají se citlivá srdce zase ta uhrančivá věta:
Mám tě ráda ty mé sladké neštěstí A líbá
mne na líce i rty Vinohrad uklidňuje zelení jako coca
A nad tím vším se klene blankytné nebe jako synagoga
|
