na další stranu
Vilém Kubáč
***
Jak odejít ze světa?
Samovznícením jako Bondy?
Raději než jak tento poeta
upiji se jak dandy
***
Samota
dělá z člověka
buď básníka
nebo alkoholika
v nejlepším případě obojí
když poezie člověka opojí
opíjejte a opájejte
se lidé drazí
než vás smrt
do kolen srazí
***
Usnulas
a krásně spíš
na Tvém panenském krku
odráží se luny svit
zavřené oči
pod nimiž odehrává se románek
za clonou víček
jsi v překrásné zahradě
až řidič na konečný probudí tě
nastane vyhnání z ráje
***
Venku mrzne
ulice jsou plné sněhu
držíme se za ruce
z konečků tvých prstů cítím něhu
DENATUROVANÁ GENOCIDA
Denaturování lihu je největší genocidou v dějinách lidstva
jak dobrým substitutem vodky by mohla být Alpa
chci po barech pít laciný koktejly z Okeny
a účelně propíjet poslední koruny
Iron ve všední den a rum ve svátek
KŘIK NOVODOBÝCH MANDRAGOR
Dívka strká si
do píči mandragoru
kromě ní
řve i mandragora k tomu
toto jest
křik novodobých mandragor
dívka zatíná ruku v pěst
je to lepší než když jí to dělá on
přeřvává
jekot mandragory
kořen satanův
dělá divy
***
Moje milá
každý boží den
který s tebou nejsem
společně žijem
ve vesmíru převráceném
Moje milá
v tom vermíru jiném
jsi ty blbá
a já trotlem
Moje milá
celý boží den
válíme se před televizorem
s brambůrky a rumem
Moje milá
sledujeme tam
Nova Cinema
a Prima Cool
ty jsi tam pitomá
a já vůl
***
Pražské potulování
mi různé vzpomínky na mysl přihání
na spousta místech
vidím otisky vzpomínek
Procházím město
vidím jej jinak než turista
Anděl či Dejvice jsou místa
u kterých znám i tu duši a ne jen slupku
Jedu metrem
koukám jak za okny ubíhá krajina
vystupuji v centru
vidím vše v alkoholovém oparu trochu jinak
Na orloji místo apoštolů
základní sestava
Detroit Red Wings a NY Rangers
z roku 92
***
Před spaním čtu si vždycky básně
zaháním s nimi svoji zlost
po nich se mi vždy spí krásně
snad ráno budu mít radost
***
Ženský jsou jako vlkodlaci
při každým úplňku z nich musí téci
na takovýto přízraky
nepotřebují ani zázraky
***
Když jsem do šlapek sílu dal
tu rozevlál se mi můj šál
do Pardubic jedouc, nepospíchám
klidný noční vzduch roztínám
vítr ten živel nedbalý čechrá mi můj vlas
jedu do města zas
v centru východních Čech
kochám se krásou našich střech
nad ránem vracím se zpět
v krabičce zbylo pět cigaret
MRAČNA NAD PRAHOU
Nad Prahou se stahují oblaka
každý večer nebo až nad ránem umírám
s úmyslem se znovu narodit
ve světě mezi světy šukám dívky
u kterejch to jinde nejde
Proč nemůže být matka měst pořád slunečná?
Ve zlatém svitu je z měst nejkrásnějších
když je zatažená
tak bych se nejraději odebral do subdimenze nad světy
píchal holky jen tam povolný
Raději mokré sny než mokrou Prahu!
|
